O kvásku a jiných radostech
Pořád je něco, co člověk nepekl a stále se vrací myšlenka, že by „to“ něco mohl vyzkoušet…
A je na světě – čistě bílý chléb, do remosky… Jak jinak, že?
Nic mimořádného – chtěla jsem něco jako chleba toustový. Jen bez tuku, bez vajec, ne s droždím, ne do formy, ale tvar klasického jednoduchého chleba z ošatky.
Mimořádné je jen to, že je mimořádně hebký, vláčný – jako prachové peří. Nožem ho nenakrájíte ani po vychladnutí, musíte mít nutně kráječ. Nebo trhat…
„Stodvacettrojka“ je varianta 1:2:3 – velmi příznivý poměr kvasu, mouky a vody v těstě. Receptu se netřeba vůbec báti, naopak – patří k těm jednodušším.
Chleba s tímto poměrem můžete upéci s jakoukoliv jinou moukou, zde je použita jen špaldová, včetně rozkvasu.
Mám ráda, když už rovnou z názvu vyplývá, o co jde, žádné mystifikace. Vzdala jsem se toho od té doby, co peču chleba.
Mám ráda, když už rovnou z názvu vyplývá, o co jde, žádné mystifikace. Vzdala jsem se toho od té doby, co peču chleba. Jakmile máte v domě samé muže (manžela a syny), navrch vnoučata, nastane konec oficiálních názvů vašich výrobků.
Sádlo do jakéhokoliv těsta nemůže nic pokazit.
Chleba jsem péci pšeničný a do toho velmi ráda přidávám nějakou formu tuku, třeba ukrytou v kefíru, jogurtu.. Nebo máslo, sádlo, olej, atd. Nevěřte tomu, že musí být „pšeničák“ suchý.
Pokračovat ve čtení „Selský chléb se sádlem – z 50% celozrnný“
Tomuto kečupu říkám bezpracný – díky pomalému hrnci. Jsem vlastníkem tohoto hrnce už pár roků a na některé druhy receptů je skoro nedocenitelný.
„Vlož všechno, přikryj poklicí, zapni a jdi dělat, co chceš. Nejdříve za 6 hodin se vrať, bude skoro hotovo.“
Dávno tomu již, co jsem naposledy stála na břehu moře, a tak jsem alespoň vymyslela něco, co mi ho připomíná – tento moc dobrý chléb. Nazvala jsem ho středomořský; podle použitých surovin.
V jeho zlatě oranžové barvě je plno slunce a voní bylinkami po celém domě – tymiánem, rozmarýnem, bazalkou, oreganem. S balkánským či jiným přírodním sýrem a sklenkou vína mám pocit, že tam jsem.
Ke grilovanému masu nesporná jednička.
Občas mě okolnosti nebo přátelé (někdy obojí) zavedou na mně neznámá místa.
Navštívila jsem jedno velmi zajímavé – Košíky u Uherského Hradiště.
Pokračovat ve čtení „Pečení chleba ve vesnické peci – Košíky“
Tento jednoduchý koláč v různých variantách je snad nejpečenější ze všech – myslím jeho hrnečkový poměr surovin a postup „nasyp, nalej a zamíchej“.
Tento jednoduchý koláč v různých variantách je snad nejpečenější ze všech – myslím jeho hrníčkový poměr surovin a postup „nasyp, nalej a zamíchej“.
Je tuze vhodný jak na plech, tak i do remosky – a tak ho sem přidávám. Někde jsem četla název „pro líné hospodyně“, ale spíš bych ho nazvala pro zaměstnané… A ženy i muže s fantazií.
Pokračovat ve čtení „Koláč pro ty, co nemají nikdy čas – 100x jinak“
Paštika namazaná na domácí chleba je jako nebe v hubě…
Cukety, cukety, cukety, kam se podíváš…
Placky, obalené jako řízek, koláč, sekaná, matjesy, atd. No a do chleba, že. Jsou to tak nenáročné rostliny, že jsem jim za jejich nepřetržitou přízeň věnovala samostatný recept. Nevím, jestli to ocení, ale ve chlebu jsou navýsost lahodné.
