O kvásku a jiných radostech
Tento recepis na vánočku jsem věnovala mamince…
Většinou to je naopak – recepty máme poděděné po maminkách. Ta moje pekla a vařila veškeré kynuté výrobky, na které si jen vzpomenete; týdně i několikrát. A excelentně!
Pokračovat ve čtení „Vánočka se sádlem pro maminku“
Osmažená cibule jakémukoliv jídlu dodá chuť. Bez cibule nejsem schopná vařit… Je to samozřejmě nadsázka, ale s česnekem jsou takové „zlato“ mé kuchyně.
Pokračovat ve čtení „Cibuláčky“
Když se rozhodnete upéct tento plněný slaný koláč, kterému se říká opičí chleba, bude těžké vydržet až do úplného konce a již nezačít s konzumací samotné náplně…
Patří k trhacím chlebům – jednotlivé dílky se dají díky náplním od sebe lehce odtrhávat a sousta vkládat rovnou do pusy. Pečou se variace sladké a slané. Recept níže je zrovna ta slaná. Jaký je jeho skutečný a velmi zajímavý původ, si můžete přečíst zde.
Pokračovat ve čtení „Monkey Bread – opičí chléb“
Zajíčci číslo II…
Pátrala jsem pátrala, když jsem se tak vehementně pustila letos zrovna do zajíců…, a zjistila, že zajíček má pravděpodobně původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara. Avšak například v byzantské ikonografii představoval zajíc samotného Krista.
Symbol zajíce pochází z tradice oslav svátku pohanské bohyně plodnosti Eostre. Z jejího jména je odvozeno slovo Easter, anglický název křesťanských Velikonoc. Podle legendy Eostre proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták.
Pokračovat ve čtení „Podmásloví zajíčci“
Každý má své malé sny a jedním z nich byla litinová dvojitá nádoba, ve které jsem chtěla péct chleba v troubě. Nižší víko použít jako spodek na pečení a samotným kastrolem přikrýt chleba.
Ale…
„Skoč k Palánovi pro putro!“ volávala na mě maminka. Putra je prosím v nářečí na Znojemsku (nebo bývalo) máslo. A pan Palán byl vedoucí našeho vesnického obchodu, kde jste dostali nejen putro, mouku, cukr a jiné potraviny, ale například i vidle, hřebíky, provaz, valchu, tužky, sešity, pastelky, pero, inkoust, krém Maryna s červeným víčkem, mýdlo Jelen a pendreky… Nebo vám objednal klidně televizi Orava!
Jsou chutě, které si ihned zamilujete, třeba zrovna tu máslovou. A pak ty, na které si musíte zvyknout. Nebo taky ne.
Tak je to u nás doma s veškerým kvasovým pečením, tedy kromě chleba. Na ten jsme od mala zvyklí a nikdo neprotestuje. Kdežto na kvasové koláče nebo žemličky ne. Já mám ráda oboje. A pokud si navíc myslím, že to stojí za to, snažím se obohatit domácí repertoár silou kapek dopadajících na kámen…
Tento univerzální recept na pečivo peču dlouhé roky. Ne tak dlouho jako to maminčino koláčové, protože dříve se doma rohlíky či housky moc nepekly – kupované pečivo bylo dobré a více se jedl v našich končinách chleba. Nepamatuju jako dítě, že by běžné pečivo i někdo jiný v okolí pekl. To přišlo mnohem později, až s jeho stále horší kvalitou.
Pokračovat ve čtení „Výborný univerzální recept na housky, rohlíky, bulky“
Ani jsem netušila, jak máme blízko rodinný mlýn Korunka. Vlastně první kontakt byl mlýn versus já – líbila se jim moje fotka chleba na instagramu. Jsem člověk velmi zvídavý – ihned jsem firmu vygůglila. A zjistila, že to je od nás coby dup. Peču většinou z předměřické mouky, jsem spokojená, ale chtěla jsem už nějakou dobu vyzkoušet jinou. A proč ne tuto, že?
Téměř všechna velikonoční jídla obsahovala vejce a používalo se jich hodně. Jsou základem i mazance, který je u nás nejstarším doloženým velikonočním pečivem. Nebýval však vždycky sladký, původně se dělal ze sýra a z vajec, někdy z tvarohu, později se plnil uzeným masem či slaninou. Teprve od konce 18. století se pekly mazance ze sladkého těsta s rozinkami.
Založte si lievito madre – pšeničný kvásek původem z Itálie, chudší na kyseliny, tzv. kváskovou mámu. Prý to je matka všech kvásků. Můžete vyzkoušet nová sladká kvásková těsta právě s „mámou.“ Nebo pšeničné chleby.
