O kvásku a jiných radostech
Pořád se musí člověk učit…
U kváskového sladkého pečiva vadí mojí rodině jakýsi kyselý „ocásek“ v chuti. Mně tedy ne. Ale pro koho hlavně pečeme, že? Tuto touhu jsem odložila na neurčito – že někdy zase začnu „nějak jinak“. Furt jsem přemýšlela, jak ten ocásek useknout. A dostavil se nápad zkusit založit tuhý pšeničný kvásek lievito madre, který nikdy tak kyselý není jako klasický tekutý.
Pokračovat ve čtení „Základní mazanec s tuhým kváskem lievito madre“
Založte si lievito madre – kvásek původem z Itálie, chudší na kyseliny, tzv. kváskovou mámu. Prý to je matka všech kvásků. Můžete vyzkoušet nová sladká kvásková těsta právě s „mámou.“ Nebo pšeničné chleby.
Aby si člověk někdy vzpomenul, musí vzít do ruky nikoliv poznámky, ale knihu…
Třeba tu z roku 1932 – Technologii pekařství nebo Pekařství z roku 1955.
V jiných zase narazíte na odlišné zasuté vzpomínky. Jen nikdy nevíte na jaké – pokud otevíráte knihu poprvé. Najednou jste někde jinde. A třeba i hodně daleko.
Není knihy, kde by nebylo alespoň něco malého z mého života. Tedy až na ty vraždy!
Perníčky na Vánoce u nás nesmí chybět. Ani na Velikonoce. Peču i v průběhu roku – tak moc jsou dobré. Jsou slepované marmeládou nebo povidly, akorát sladké, akorát kořeněné. Ty poměry – všechno je o poměrech…
Recept mé moravské maminky – vždycky to pro mě byly nejlepší koláče na celém světě. Jmenovala se Františka a všichni ji oslovovali Fanda.
Maminka do koláčů nic nevážila. Pekla je často a velikosti hromádek surovin do mísy měla léty dokonale nacvičené v oku. Ale vánoční cukroví či jiné dobroty vážila poctivě.
Pečivo téměř vůbec nejím, ale když mě někdo z rodiny požádá, upeču. Skoro cokoliv. I ochutnám…
A bylo vysloveno další přání – burgerové bulky. „Ty s nasládlou chuti – jako jsou ty pravé, mami, babi…“
Myslím, že toto je recept, který splňuje všechno. Jsou měkoučké, nadýchané, ve všech směrech „akorát“. Výborné i jako sladké – potřené džemem nebo medem.
