Bílý vánkový chléb

Pořád je něco, co člověk nepekl a stále se vrací myšlenka, že by „to“ něco mohl vyzkoušet…

A je na světě – čistě bílý chléb, do remosky… Jak jinak, že?

Nic mimořádného – chtěla jsem něco jako chleba toustový. Jen bez tuku, bez vajec, ne s droždím, ne do formy, ale tvar klasického jednoduchého chleba z ošatky.

Mimořádné je jen to, že je mimořádně hebký, vláčný – jako prachové peří. Nožem ho nenakrájíte ani po vychladnutí, musíte mít nutně kráječ. Nebo trhat…

Pokračovat ve čtení „Bílý vánkový chléb“

Lahodný kečup z pomalého hrnce

Tomuto kečupu  říkám bezpracný – díky pomalému hrnci. Jsem vlastníkem tohoto hrnce už pár roků a na některé druhy receptů je skoro nedocenitelný.

„Vlož všechno, přikryj poklicí, zapni a jdi dělat, co chceš. Nejdříve za 6 hodin se vrať, bude skoro hotovo.“

Opravdu tak funguje – vaří na nízkou teplotu kolem 100°C po delší čas; od toho název pomalý hrnec. Lze toho dosáhnout i v klasické troubě ve vhodné nádobě.

Pokračovat ve čtení „Lahodný kečup z pomalého hrnce“

Středomořský chléb se semolinou

Dávno tomu již, co jsem naposledy stála na břehu moře, a tak jsem alespoň vymyslela něco, co mi ho připomíná – tento moc dobrý chléb. Nazvala jsem ho středomořský; podle použitých surovin.

V jeho zlatě oranžové barvě je plno slunce a voní bylinkami po celém domě – tymiánem, rozmarýnem, bazalkou, oreganem. S balkánským či jiným přírodním sýrem a sklenkou vína mám pocit, že tam jsem.

Ke grilovanému masu nesporná jednička.

Pokračovat ve čtení „Středomořský chléb se semolinou“