O kvásku a jiných radostech
Péci se dá v ledasčem. Peču v troubě, remosce. V hlavě jsem měla už jistou dobu nějakou litinovou nádobu.
Jednou skvělou možností je dvojitý litinový hrnec. Pokud nemáte, stačí i smaltovaný. Jen budete kratší dobu nahřívat.
Pokračovat ve čtení „Pečení chleba v litinovém hrnci nebo smaltované nádobě“
Chleba je pro mě životodárná potřeba, považuji ho za základní potravinu v lidském životě. Tím nemyslím jen jako pouhou výživu. Nedovedu si představit snídani bez chleba.
Tak začíná každé ráno, kam moje paměť sahá. Až do dětství, kdy mi ztvrdlý chleba drobila maminka do melty s kozím mlékem.
Pekla jsem chleba jako všichni – v troubě. Čirá náhoda (rozbitá nová trouba) mě nasměrovala k remosce. Koupit chleba si už nedovedu představit – dokud mi budou smysly a ruce alespoň trochu sloužit, budu ho péci. V čemkoliv a kdekoliv.
Těsto čekalo v ošatce v lednici a mě napadla spásná myšlenka – stařičká, skoro padesátiletá remoska po mamince ve sklepě…
Chleba moc ráda peču v remosce – víc jak rok jsem pekla jen v ní. To neznamená, že troubu nemám ráda nebo mi špatně peče. Ne! Troubu mám teď opravdu skvělou. A kromě chleba naopak v remosce téměř nic jiného nepeču – ostatní pečení čehokoliv v 90% v troubě.
Pokračovat ve čtení „Pečení chleba v troubě“
Stávalo se mi v počátcích pečení, že nové výrazy naskakovaly rychlým tempem a měla jsem naprostý zmatek a chaos. Občas má stejný proces totiž více výrazů. Dovolila jsem si vložit pár základních pojmů z pekařiny na osvětlení tématu…
