O kvásku a jiných radostech
Tento „hrnec“ plný skvělé chuti a vůně pekla moje teta Rózi z Vídně. Prý to je echt originál recept, ale tomu se jen lehce usmívám.
Rózi byla sestřenice mojí maminky a jejich maminky byly sestry, holky z rodiny Veselých, Marie a Terezie, z rakouského pohraničí. Odtud jsem i já….
Buchte, buchetke, buchtičke…
Zasutá a v paměti znovuobjevená vzpomínka na dětství.
U nás doma (a nejen u nás doma) byl sladký repertoár oproti dnešním domácnostem, i té mé, velmi jednoduchý. Nejčastěji se pekly kynuté moučníky.
Pokračovat ve čtení „Buchetke z Boskovštejna“
Miluju klasický chleba, ale občas velmi ráda provedu záměnu za nějakou zajímavou chuť. Obzvláště na snídani – moje rána bývají sladká…
Tento chleba jsem poprvé ochutnala 9. 2. 2019. na křtu naší knihy Upečeno s láskou. Chleba tehdy přivezla výborná pekařka Jitka Abrahamová. Byl famózní. Měla lehce pozměněný, ale plný čokolády. Originál Sourdough Noir pochází ze stránek Emilie Raffa, skvělé pekařky a kuchařky, která už vůbec kakaem ani čokoládou nešetří…
U ní je recepis se 100% kváskem.
Zbylé bílky se dají upotřebit na mnoho způsobů. Toto je jeden z nich. U nás vede bílkové těsto a v něm vlašské ořechy. Mnoho ořechů!
S tímto chlebem celkový čas neušetříte (jak se mnozí domnívají), ale odbíhání v mezičase na rozkvas a překládání chleba ano.
Chlebům s minimem kvásku se říká očkované. Dost se mi ten název zprvu nelíbil, protože by se klidně mohly jmenovat nehnětené. Ale ona to tak není úplně pravda…
Nevím, jak vy, ale snažím se i do chleba čas od času přidat to, co mám ráda anebo se mi zdá velmi prospěšné mému tělu.
V tomto chlebu je obojí – mé oblíbené vlašské ořechy a goji (kustovnice čínská). Goji roste na svazích Himaláje a podle toho dostal chleba název. Dočetla jsem se, že goji je ovoce radosti, neboť podle Tibeťanů, kdo snídá goji, bude prý šťastný celý den…
Tento jednoduchý koláč v různých variantách je snad nejpečenější ze všech – myslím jeho hrníčkový poměr surovin a postup „nasyp, nalej a zamíchej“.
Je tuze vhodný jak na plech, tak i do remosky – a tak ho sem přidávám. Někde jsem četla název „pro líné hospodyně“, ale spíš bych ho nazvala pro zaměstnané… A ženy i muže s fantazií.
Miluju vlašské ořechy ve všem a vzpomínala jsem, jak kdysi chutnal ořechový chleba z jednoho vídeňského pekařství, kde mi tehdy div oči nevypadly – bylo krátce po otevření hranic v roce 89.
Tu chuť jsem už nikdy jinde neochutnala. Jiné chleby s ořechy také byly chutné, ale jinak.
Je krásné, že pekařina je pestrá a otevřená všem chutím, zvyklostem, kombinacím i „mísením“ postupů ze všech koutů světa…
