O kvásku a jiných radostech
V knize Upečeno s láskou mám recept na chléb, ve kterém jsou ořechy i mrkev. Je i na blogu – zde. Moc dobrý.
Napadlo mě, že tyto dvě suroviny by byly skvělé i v nějakém slaném pečivu. A tady jsou prosím moc dobré bulky…
Aranygaluska. Nebo také zlaté buchtičky. Dobrota všech dobrot s ořechy a vanilkovým krémem. Dalo by se říci, že luxusní verze dukátových buchtiček.
Původem je to židovské maďarské pečivo, které se dostalo s přistěhovalci až do Ameriky. Zde se časem ujalo pod názvem monkey bread, opičí chléb.
A již značně ošizené…
Tento „hrnec“ plný skvělé chuti a vůně pekla moje teta Rózi z Vídně. Prý to je echt originál recept, ale tomu se jen lehce usmívám.
Rózi byla sestřenice mojí maminky a jejich maminky byly sestry, holky z rodiny Veselých, Marie a Terezie, které žila v rakouském pohraničí. I já.
Buchte, buchetke, buchtičke…
Zasutá a v paměti znovuobjevená vzpomínka na dětství.
U nás doma (a nejen u nás doma) byl sladký repertoár oproti dnešním domácnostem, i té mé, velmi jednoduchý. Nejčastěji se pekly kynuté moučníky.
Pokračovat ve čtení „Buchetke z Boskovštejna“
Miluju klasický chleba, ale občas velmi ráda provedu záměnu za nějakou zajímavou chuť. Obzvláště na snídani – moje rána bývají sladká…
Tento chleba jsem poprvé ochutnala 9. 2. 2019. na křtu naší knihy Upečeno s láskou. Chleba tehdy přivezla výborná pekařka Jitka Abrahamová. Byl famózní. Měla lehce pozměněný, ale plný čokolády. Originál Sourdough Noir pochází ze stránek Emilie Raffa, skvělé pekařky a kuchařky, která už vůbec kakaem ani čokoládou nešetří…
U ní je recepis se 100% kváskem.
Zbylé bílky se dají upotřebit na mnoho způsobů. Toto je jeden z nich. U nás vede bílkové těsto a v něm vlašské ořechy. Mnoho ořechů!
S tímto chlebem celkový čas neušetříte (jak se mnozí domnívají), ale odbíhání v mezičase na rozkvas a překládání chleba ano.
Chlebům s malým množstvím kvásku se říká i očkované. Dost se mi ten název zprvu nelíbil, protože by se klidně mohly jmenovat nehnětené. Ale ona to tak není úplně pravda…
Nevím, jak vy, ale snažím se i do chleba čas od času přidat to, co mám ráda anebo se mi zdá velmi prospěšné mému tělu.
V tomto chlebu je obojí – mé oblíbené vlašské ořechy a goji (kustovnice čínská). Goji roste na svazích Himaláje a podle toho dostal chleba název. Dočetla jsem se, že goji je ovoce radosti, neboť podle Tibeťanů, kdo snídá goji, bude prý šťastný celý den…
Tento jednoduchý koláč v různých variantách je snad nejpečenější ze všech – myslím jeho hrníčkový poměr surovin a postup „nasyp, nalej a zamíchej“.
Je tuze vhodný jak na plech, tak i do remosky – a tak ho sem přidávám. Někde jsem četla název „pro líné hospodyně“, ale spíš bych ho nazvala pro zaměstnané… A ženy i muže s fantazií.
Miluju vlašské ořechy ve všem a vzpomínala jsem, jak kdysi chutnal ořechový chleba z jednoho vídeňského pekařství, kde mi tehdy div oči nevypadly – bylo krátce po otevření hranic v roce 89.
Tu chuť jsem už nikdy jinde neochutnala. Jiné chleby s ořechy také byly chutné, ale jinak.
Je krásné, že pekařina je pestrá a otevřená všem chutím, zvyklostem, kombinacím i „mísením“ postupů ze všech koutů světa…
