Císařské párečky v těstě

Čas od času upeču rohlíky nebo bulky. A zcela výjimečně něco jiného než tuto klasiku. Vždycky je to na přání, protože je o mně známo, že pečivo dlouhé roky téměř nejím. Ne že by mi nechutnalo, ale na prvním místě jím a miluji chleba, bez něho se prostě neobejdu. A jaksi vzhledem k věku, potřebám a zájmu zachování zdraví si musím svoji denní „krmnou dávku“ poskládat a vybrat. A pro pečivo mi už talíř nezbývá.

Pokračovat ve čtení „Císařské párečky v těstě“

Panské žemličky od tety Anny

Žemličky, Anna a já…

Moje teta Anna, babiččina sestra, byla žena veskrze moderní a já ji obdivovala. Žádná Anča, Anina, Hanča, byla to Anna. Dáma všemi vážená a respektovaná.

Jako jediná žena v rodině si nanášela pleťovou masku z droždí nebo žloutků (já pak taky…), trhala si obočí a pečlivě si každý večer natírala pleť mandlovým mastným krém. To ale těžce nesla babička, protože Anna pobývala ve svátečním pokoji.
A tam jako jediná mohla spát v měkoučkých peřinách naplněných prachovým peřím z našich husí. V peřinách určených v daleké budoucnosti do mé výbavy.
Po jejím odjezdu nesly bílé polštáře nažloutlé “mapy“ malé i velké, avšak jemně a krásně vonících po mandlích…

I jako jediná z žen v mé rodině pekla „žemličke“.

Pokračovat ve čtení „Panské žemličky od tety Anny“

Nadýchané burgerové bulky

Pečivo téměř vůbec nejím, ale když mě někdo z rodiny požádá, upeču. Skoro cokoliv. I ochutnám…

A bylo vysloveno další přání – burgerové bulky. „Ty s nasládlou chuti – jako jsou ty pravé, mami, babi…“

Myslím, že toto je recept, který splňuje všechno. Jsou měkoučké, nadýchané, ve všech směrech „akorát“. Výborné i jako sladké – potřené džemem nebo medem.

Pokračovat ve čtení „Nadýchané burgerové bulky“