O kvásku a jiných radostech
Bábovka…
Pro mě do školních let jedině kudluf. Jinak se jí u nás doma neřeklo. Bábovky, spíš bábovičky, bylo pro mě označení pouze na ty z formiček na písku. Marně jsem vysvětlovala paní kuchařce Kristě ve školce, že nemáme na svačinu bábovku, ta se přeci nejí, ale kudluf! Veselá historka přidávaná – k mé nevoli – na rodinných sešlostech.
Pokračovat ve čtení „Bábovka na neděli“
Ben ben ben, všechny blechy ven,
a vajíčka do košíčka sem!
Tohle byla první krátká koleda, se kterou mí tři synové postupně, ani ne jako dvouletí, začínali svoje první poutě s tatínkem za vajíčky k sousedům.
Velikonoce mají i jiné bohaté tradice obdarovávání, není to pouze pondělní pomlázka.
Čas od času upeču rohlíky nebo bulky. A zcela výjimečně něco jiného než tuto klasiku. Vždycky je to na přání, protože je o mně známo, že pečivo dlouhé roky téměř nejím. Ne že by mi nechutnalo, ale na prvním místě jím a miluji chleba, bez něho se prostě neobejdu. A jaksi vzhledem k věku, potřebám a zájmu zachování zdraví si musím svoji denní „krmnou dávku“ poskládat a vybrat. A pro pečivo mi už talíř nezbývá.
Pokračovat ve čtení „Císařské párečky v těstě“
Štrúdl alias závin…
„Kam šla?“
„Kam šla, kam šla, asi pro štrúdl.“
„Neříkej mi štrúdl, krucifix, říkej závin!“
„Proč má říkat závin, když je to štrúdl?“ – z filmu Světáci
Žemličky, Anna a já…
Moje teta Anna, babiččina sestra, byla žena veskrze moderní a já ji obdivovala. Žádná Anča, Anina, Hanča, byla to Anna. Dáma všemi vážená a respektovaná.
Jako jediná žena v rodině si nanášela pleťovou masku z droždí nebo žloutků (já pak taky…), trhala si obočí a pečlivě si každý večer natírala pleť mandlovým mastným krém. To ale těžce nesla babička, protože Anna pobývala ve svátečním pokoji.
A tam jako jediná mohla spát v měkoučkých peřinách naplněných prachovým peřím z našich husí. V peřinách určených v daleké budoucnosti do mé výbavy.
Po jejím odjezdu nesly bílé polštáře nažloutlé “mapy“ malé i velké, avšak jemně a krásně vonících po mandlích…
I jako jediná z žen v mé rodině pekla „žemličke“.
Pokračovat ve čtení „Panské žemličky od tety Anny“
Tyto mléčné sladké buchtičky, bochánky, houstičky, housky nebo rolky mají nejen různé názvy kvůli zvolenému překladu, ale nic to nemění na věci, že původem jsou z Francie. Receptů je také nepřeberné množství. Myslím, že ve francouzském pečivu nesmí chybět máslo. Vybrala jsem ty „máslovější“…
Nechápu, že Francouzky jsou tak štíhlé…
Pokračovat ve čtení „Petits Pains au Lait“
Na tento velmi jednoduchý letní moučník s krupicovým krémem mě „navedl“ pekař a kamarád Milan Chlubna. Recepisy prozkoumám a pokud mám pocit, že je potřeba změnit něco, co mi nevyhovuje, udělám to. Nicméně Milanovi za nápad děkuju.
Toto je prosím mnou dosti pozměněná verze moc dobrého letního mlsání. Připomíná cheesecake.
Pokračovat ve čtení „Krupicový letní dort s ovocem“
Obyčejný, jednoduchý, a přitom výtečný koláč!
Jednu dobu jsem ho pekla neustále a vozila synovi Ondrovi na posádku k „paragánům“ do Pardubic. Byl jedním z posledních mladých mužů, kteří měli ještě povinnou základní vojenskou službu.
Pečivo téměř vůbec nejím, ale když mě někdo z rodiny požádá, upeču. Skoro cokoliv. I ochutnám…
A bylo vysloveno další přání – burgerové bulky. „Ty s nasládlou chuti – jako jsou ty pravé, mami, babi…“
Myslím, že toto je recept, který splňuje všechno. Jsou měkoučké, nadýchané, ve všech směrech „akorát“. Výborné i jako sladké – potřené džemem nebo medem.
