O kvásku a jiných radostech
Jsou jemnější variantou Českých buchet I zde. Byly roky pohromadě a recepty jsem nyní rozdělila, je to takto více přehlednější.
Obsahují více žloutků i tuku, směs másla a sádla. Kdo má pocit, že mu sádlo až tak nevoní, přidá jen máslo. Jinak sádlo je výborný tuk ku prospěchu vláčnosti těsta. Ráda přidávám jen samotné. Vyzkoušejte někdy.
Pokračovat ve čtení „České buchty II – sváteční“
Tento poměrně jednoduchý koláč mám uložený pod názvem Koláčový moučník. Asi proto, že jako náplň je použitý tvaroh a povidla. Je to jistá nekynutá obdoba velkých koláčů na plech.
Pokračovat ve čtení „Koláčový moučník“
U nás doma název varhule, alias kynuté plněné knedlíky všech velikostí. Z téhož neplněného těsta se dělaly i knedle jako příloha.
Pokračovat ve čtení „Varhule – alias blbouny, čili kynuté knedlíky“
Koláče mé maminky podruhé, nejlepší na světě… Změna – kynuté slánkem.
Je to zajímavá možnost, jak upéci něco tradičního, rodinný recept z dob minulých, novým netradičním způsobem. Myslím, že by si moc pochutnala!
Povidla byla základem každého špajzu a typickým venkovským způsobem zpracování ovoce. Nesměla v žádné domácnosti chybět.
Některé prameny uvádí, že byla známá v našich zemích již od panování Karla IV a pochází z balkánských zemí, s největší pravděpodobností dnešního Srbska.
Bylo, nebylo…
Ne, nebudu psát pohádku. Jen to může jako pohádka znít. Ne vždy je přicházející stáří nudné nebo dokonce smutné. Může být tím nejlepším, co vás kdy potkalo.
Pokračovat ve čtení „Elegantní kulaté buchty“
Štrúdl alias závin…
„Kam šla?“
„Kam šla, kam šla, asi pro štrúdl.“
„Neříkej mi štrúdl, krucifix, říkej závin!“
„Proč má říkat závin, když je to štrúdl?“ – z filmu Světáci
České buchty nebo jen buchty je snad nejznámější a nejpečenější kynutý moučník u nás. Rozhodně je typický pro venkov. Býval to často páteční bezmasý oběd s polévkou v mnoha domácnostech. Velké buchty „cihly“ (calty) se nosily jako svačina třeba na pole. Menší kousky byly určeny spíše ke kávě v městské domácnosti.
Oblíbené jsou stále i jako malinké neplněné, polité vanilkovým krémem či vinnou pěnou, zvanou šodó – dukátové buchtičky.
Existuje velké množství jejich variant i co do složení těsta. To se liší hlavně v množství přidaného tuku a vajec. A u tuku je to i zvolený druh.
Pokračovat ve čtení „České buchty I – základní“
Koláče se u nás vždycky pekly jen s droždím – myslím, že by maminku péci s kvasem nenapadlo ani ve snu. A ty její byly nepřekonatelné. Viz zde Fandiny koláče.
To je v pořádku. Droždí není jedovaté a kynutá těsta s ním jsou velmi lahodná. Vymyslela jsem svoje kvasové – Liduščiny, na vaše přání. Zde je použité lievito madre (LM). A název podle toho, jak jsem pro maminku byla vždy – Liduška…
Recept mé moravské maminky – vždycky to pro mě byly nejlepší koláče na celém světě. Jmenovala se Františka a všichni ji oslovovali Fanda.
Maminka do koláčů nic nevážila. Pekla je často a velikosti hromádek surovin do mísy měla léty dokonale nacvičené v oku. Ale vánoční cukroví či jiné dobroty vážila poctivě.
Postup jsem nezměnila, je autentický.
