O kvásku a jiných radostech
Basilejské postní pečivo se nazývá v místním dialektu fastenwäije nebo také fastenwähen; s křížem uprostřed. Kříž má náboženský charakter. Na tento kříž mají švýcarští pekaři speciální kovovou raznici „yseli“.
Vypadá jako preclík, ale není to preclík. Spíš slaný vláčný máslový děravý kachlík. Křupavý, uvnitř měkký. Nedílnou součástí je posyp kmínem. Ten mu dodává typickou chuť.
Pokračovat ve čtení „Basilejské postní pečivo“
Pochází z Ruska (Ukrajiny), zdroje se rozcházejí. Bylo to venkovské rolnické pečivo.
Vatruški jsou ve skutečnosti střední nebo větší kynuté koláče, plněné vždy jen svrchu poměrně velkým množstvím tvarohu nebo čerstvého sýra. Na tvaroh lze přidat rozinky, drobenku. Nebo i drobné čerstvé ovoce.
Tento recepis na vánočku jsem věnovala mamince…
Většinou to je naopak – recepty máme poděděné po maminkách. Ta moje pekla a vařila veškeré kynuté výrobky, na které si jen vzpomenete; týdně i několikrát. A excelentně!
Pokračovat ve čtení „Vánočka se sádlem pro maminku“
Cecilky…
Svatá Cecílie má svátek ještě v před adventní době, 22.11. Tato římská mučednice je patronkou muzikantů (hlavně duchovní hudby), zpěváků, básníků, řemeslníků zhotovujících hudební nástroje a slepců.
Pokračovat ve čtení „Narozeninové Cecilky“
Osmažená cibule jakémukoliv jídlu dodá chuť. Bez cibule nejsem schopná vařit… Je to samozřejmě nadsázka, ale s česnekem jsou takové „zlato“ mé kuchyně.
Pokračovat ve čtení „Cibuláčky“
Loni jsem poprvé pekla dušičkové pečivo, kterému se říkalo krajově dušičky nebo kosti. Tvary mělo různé – stylizovaných kostí, věnečků, placiček. A taky jakési představy duše.
Pokračovat ve čtení „Selbiky – dušičkové pečivo“
V mé generaci se děvčatům kupovala postupně výbava, všechno bylo stejně 20 let téměř neměnné, takže trendy ve vzorech nádobí, ručníků a povlečení nebylo potřeba až tolik sledovat. To až později…. Vše bylo jednoduché, festovní, sloužilo dlouho.
A já dostala ve svých 12 letech v roce 1969 i Českou kuchařku. Pár let ležela lady, protože maminka měla svoje naučené výborné recepty a velmi zřídka na nich hodlala něco měnit… Proč taky, když fungovaly a mohla je po všech letech pečení dělat i se zavázanýma očima? Ať si až jednou vařím co chci…
Také jich nakonec takových pár mám, moje jistoty.
Kávová příchuť je něco, co máme všeobecně všichni rádi. Někteří velmi rádi. Třeba já…
Pokračovat ve čtení „Kávové koláčky“
Aranygaluska. Nebo také zlaté buchtičky. Dobrota všech dobrot s ořechy a vanilkovým krémem. Dalo by se říci, že luxusní verze dukátových buchtiček.
Původem je to židovské maďarské pečivo, které se dostalo s přistěhovalci až do Ameriky. Zde se časem ujalo pod názvem monkey bread, opičí chléb.
A již značně ošizené…
Ráda o věcech něco vím…
Tak tedy – jak je to s tím opičím chlebem?
Termín opičí chléb pochází ze skutečnosti, že pečivo je neseno k ústům pomocí prstů, čili i člověk může pojídat stejně jako jeho prapředek opice.
Původní název zní aranygaluska a doslovně znamená „zlatá haluška, buchtička“, která se namáčela kdysi velmi dávno pouze do zlatavého másla.
Dohledatelné – v roce 1880 byl dezert zmíněn v maďarské literatuře. Maďarští Židé si ho přinesli s sebou, když emigrovali do Ameriky. Do zdejších maďarských pekáren začali zavádět a prodávat tuto sladkou dobrotu ve větším až kolem roku 1950.
