O kvásku a jiných radostech
Ač se může zdát, že chleba jsem pekla pro nějakého pana Berku, není to až tak úplně pravda. Má ho rád můj muž. Krajíce mizí rychlostí blesku, já protáčím trochu vyčítavě oči směrem k manželovi.
„Byl tady asi nějaký pan Berka. Je na cibuli…,“ pravil potutelně muž.
Ve skutečnosti mám velkou radost, že panu Berkovi tak moc chutná.
Nejsou utopenci jako utopenci…
Teď nemluvím o obsahu černé kroniky, ale buřtech naložených v lahvi. Můžete naložit i cokoliv jiného, ale pravý špekáček je nejlepší.
Trvalo mi dlouho vychytat ten akurátní poměr octa a vody – aby byli kyselí tak akorát . Základem je prostě dobrý lák.
Tomuto kečupu říkám bezpracný – díky pomalému hrnci. Jsem vlastníkem tohoto hrnce už pár roků a na některé druhy receptů je skoro nedocenitelný.
„Vlož všechno, přikryj poklicí, zapni a jdi dělat, co chceš. Nejdříve za 6 hodin se vrať, bude skoro hotovo.“
Opravdu tak funguje – vaří na nízkou teplotu kolem 100°C po delší čas; od toho název pomalý hrnec. Lze toho dosáhnout i v klasické troubě ve vhodné nádobě.