Šestatřicítka – kefírový pšeničný chléb

Dlouho jsem nepekla chleba s pšeničným tuhým kvasem lievito madre. Co to je lievito madre? Zde.
Kousek starý neznámo kolik dnů jsem našla ve sklenici za jogurty, když jsem prohlížela lednici. A taky domácí kefír. Skoro jsem to všechno věnovala našim slepicím, užuž… a že ještě pro jistotu přivoním. A vonělo to i to, pořád hezky jemně jako ty jogurty, kvas nebyl propadlý.
Pokud nemáte LM, samozřejmě můžete zadělat i s vaším pšeničným kváskem nebo žitný nakrmit pšeničnou moukou.

Pokračovat ve čtení „Šestatřicítka – kefírový pšeničný chléb“

Bábovka na neděli

Bábovka…

Pro mě do školních let jedině kudluf. Jinak se jí u nás doma neřeklo. Bábovky, spíš bábovičky, bylo pro mě označení pouze na ty z formiček na písku. Marně jsem vysvětlovala paní kuchařce Kristě ve školce, že nemáme na svačinu bábovku, ta se přeci nejí, ale kudluf! Veselá historka přidávaná – k mé nevoli – na rodinných sešlostech.

Pokračovat ve čtení „Bábovka na neděli“

Chléb s černou čočkou a bylinkami

Chuťově zajímavé chleby vzniknou většinou zcela náhodně. O čočce v chlebu jsem občas přemýšlela a tedy náhoda to není… Jen spíše kterou vybrat?
Máme rádi luštěniny a na trhu je jich nepřeberné množství. Ne všechny se stejně dlouho vaří; i obsah výživných látek, vitamínů a prospěšných látek je odlišný.

Koupila jsem si černou čočku. Prvotně mě zaujala tím, že se nemusí vůbec namáčet a má krátkou dobu varu. A nakonec hlavně složením, když jsem začala podrobně zkoumat, KOHO jsem to přinesla domů…

Pokračovat ve čtení „Chléb s černou čočkou a bylinkami“

Jemné majonézové těsto ve formě

Člověk neví, jak se to stává, že něco uvidí a něco ho i popadne…To určitě znáte. Jen jsem si myslela, že už jsem velmi odolná. Fakt jsem! Ale najednou se mi zachtělo.

Co zachtělo!
Jedna stará keramická forma ze mě udělala divokého posedlého lovce. Tak moc jsem ji chtěla. Bohužel prodávající neposílal nic poštou a bydlel hodně daleko.

Pokračovat ve čtení „Jemné majonézové těsto ve formě“

Podmásloví zajíčci

Zajíčci číslo II…

Pátrala jsem pátrala, když jsem se tak vehementně pustila letos zrovna do zajíců…, a zjistila, že zajíček má pravděpodobně původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara. Avšak například v byzantské ikonografii představoval zajíc samotného Krista.

Symbol zajíce pochází z tradice oslav svátku pohanské bohyně plodnosti Eostre. Z jejího jména je odvozeno slovo Easter, anglický název křesťanských Velikonoc. Podle legendy Eostre proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták.

Pokračovat ve čtení „Podmásloví zajíčci“