Úvod

„Vůně chleba je vůně všech vůní,
je to prastará vůně našeho pozemského žití, vůně harmonie, pokoje a domova.“
Jaroslav Seifert Lida G. foto

Jmenuji se Ludmila Gottwaldová.

Jsem maminkou tří dospělých synů, babičkou, manželkou. Pocházím z rodiny, kde se každý den poctivě vařilo a často peklo. Převážně z domácích surovin a z toho, co zrovna rostlo na našem poli či zahradě. Nedědíme jen geny, ale i určité zvyklosti, na kterých jsme „vyrostli“.

Zkušenosti a receptář toho, co jsem se naučila v rozvětvené rodině maminčiných sester, sestřenic, tetiček, pratetiček a sousedek, nabízím i zde. Jsou to recepty ze všech koutů Evropy, protože národnosti mých předků byly velmi různé.

S přírodním kváskem se u nás nepeklo (chleba se kupoval u pekaře), s tím jsem začala až já. „Kváskovou část“ života neustále obohacuji a zkouším nové receptury. Chleba je gró mé stravy od dětství a jeho vůně pro mě znamená domov.

Pekařina je nesmírně pestrá; díky informacím, které přináší cestování a moderní technologie, jsem doslova v úžasu nad nepřebernými možnostmi v tomto řemesle. Zkoušejte obohatit pečivo také o nové ingredience a chuti, dopřejte si různorodosti a zpestřete si každý den.

Ať si vyberete jakýkoliv recept, kupte si především kvalitní suroviny. Stále zůstává pravdou, že čím lepší suroviny použijete, tím lepší bude výsledek. Lepší se vždy nerovná nejdražší.

Považuji za stejně důležité nasytit dobře žaludek jako duši. Myslím, že kdyby všichni lidé na světě měli svůj každodenní voňavý bochník na stole, nikdy by žádná válka nebyla. S chlebem jsou všechny starosti menší…

Přeji mnoho úspěchů!

Vaše Lida

Blog

Litý ovocný koláč – chlejst

Koláč, který se podaří naprosto všem…Chlejst na plech – název jsem zaslechla od ženy jednoho kamaráda pekaře. Litý koláč je vlastně taková kynutá bublanina, doma jsme jí říkali táč – nejvíce pečený koláč mého dětství. Je tak jednoduchý, že se ho vůbec nemusíte bát! Nemůžete pokazit hustotu těsta, je řídké, nic nevyvalujete, jen mísu podržíte …

Baguette viennoise – vídeňské bagety

Tyhle bagetky jsem snídala u tety ve Vídni poprvé v roce 1990. Nepekla je, kupovaly jsme je na Mariahilferstrasse v maličkém pekařství. Buď byly čistě bez náplně nebo s čokoládovými kousky. Lehce nasládlé, připomínaly mi jednoduchou jemnou vánočku. Od tety jsem se dozvěděla zajímavou věc, že bagety prý pochází z Vídně a do Francie je přivezl …