O kvásku a jiných radostech
Musím se někdy smát, jak člověk může změnit chápání slova velký nebo malý – co bylo do trouby akorát, je najednou velké… Pokud tedy začnete péci chleba v remosce. Kdysi v mých remoskových začátcích jsem tento chleba pekla jako jeden ve velké remosce.
Pořád je něco, co člověk nepekl a stále se vrací myšlenka, že by „to“ něco mohl vyzkoušet…
A je na světě – čistě bílý chléb, do remosky… Jak jinak, že?
Nic mimořádného – chtěla jsem něco jako chleba toustový. Jen bez tuku, bez vajec, ne s droždím, ne do formy, ale tvar klasického jednoduchého chleba z ošatky.
Mimořádné je jen to, že je mimořádně hebký, vláčný – jako prachové peří. Nožem ho nenakrájíte ani po vychladnutí, musíte mít nutně kráječ. Nebo trhat…
„Stodvacettrojka“ je varianta 1:2:3 – velmi příznivý poměr kvasu, mouky a vody v těstě. Receptu se netřeba vůbec báti, naopak – patří k těm jednodušším.
Chleba s tímto poměrem můžete upéci s jakoukoliv jinou moukou, zde je použita jen špaldová, včetně rozkvasu.
Miluju vlašské ořechy ve všem a vzpomínala jsem, jak kdysi chutnal ořechový chleba z jednoho vídeňského pekařství, kde mi tehdy div oči nevypadly – bylo krátce po otevření hranic v roce 89.
Tu chuť jsem už nikdy jinde neochutnala. Jiné chleby s ořechy také byly chutné, ale jinak.
Je krásné, že pekařina je pestrá a otevřená všem chutím, zvyklostem, kombinacím i „mísením“ postupů ze všech koutů světa…
Přidávám jeden zajímavý recepis na bramborový chleba – ze syrových, hrubě strouhaných brambor. Vhodný do malé remosky. Nebo do nádoby a upéci v troubě.
Pokusy neověřené peču v malé remosce, co kdyby, že…
Jsem člověk velmi praktický a ač neskonale ráda peču chleba, tak rovněž velmi prakticky – chleba s bramborami máme rádi, ale kdykoliv peču, skoro nikdy zrovna žádné zbylé nejsou. A vařit 2 brambory do chleba? – já ne. Ne, nejsem líná – to je ta praktičnost…
