Svatomartinské podkovy

Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr…Co je to?
Sníh!
Hádanka, kterou znají snad všichni. A právě první sníh bývá spojovaný se svátkem svatého Martina – 11.11. Ta bílá jiskrná a křupavá pokrývka v tento den neležela pokaždé na polích a všech kopcích, ale jako děti jsme na ni velmi netrpělivě čekávaly a vytahovaly ze stodol zaprášené sáňky nebo „ródličky“. To byla prkénka připevněná na starých bruslích, pokrytá kožešinou z králíka.

A kdo to byl ten svatý Martin, na jehož počest pečeme martinské podkovy, rohlíky, husy nebo se místy pořádá i posvícení?

Pokračovat ve čtení „Svatomartinské podkovy“

Zámecká zemlbába od tety Kláry

Zemlbába alias žemlovka mě provází od dětství. Moje teta Klára, bývalá zámecká kuchařka, namáčela rohlíky do smetany a přidala mnohem více žloutků i cukru. Vždycky rozinky a pokud měla, i vanilku. Nevím, jestli na zámku jedli žemlovku – spíš si myslím, že asi ne. Prostě u sebe doma si vylepšila tuhle levnou krmi na jídlo zámecké. Rohlíky namočené ve sladké smetaně jsou po upečení opravdu moc dobré, ale já používám jen mléko. Ono je stále těžší v dnešním světě vyhnat kalorie z těla zase ven…

Pokračovat ve čtení „Zámecká zemlbába od tety Kláry“

Koláč pro ty, co nemají nikdy čas

Tento jednoduchý koláč v různých variantách je snad nejpečenější ze všech – myslím jeho hrníčkový poměr surovin a postup „nasyp, nalej a zamíchej“.

Je tuze vhodný jak na plech, tak i do remosky – a tak ho sem přidávám. Někde jsem četla název „pro líné hospodyně“, ale spíš bych ho nazvala pro zaměstnané… A ženy i muže s fantazií.

Pokračovat ve čtení „Koláč pro ty, co nemají nikdy čas“