Křehké Kateřinky

Na svatou Kateřinu se pořádaly poslední bály před Adventem. Poslední veselí před obdobím zklidnění a rozjímání. Velmi veselé, v režii žen.
Svatá Kateřina patřila mezi nejpopulárnější křesťanské světce. Je patronkou filozofů, studentů, pedagogů, advokátů, knihtiskařů, dívek, švadlen, krajkářek a různých jiných řemesel pracujícím s kolem nebo nožem. Ale i vězňů…

Pokračovat ve čtení „Křehké Kateřinky“

Střapáčky

V mé generaci se děvčatům kupovala postupně výbava, všechno bylo stejně 20 let téměř neměnné, takže trendy ve vzorech nádobí, ručníků a povlečení nebylo potřeba až tolik sledovat. To až později…. Vše bylo jednoduché, festovní, sloužilo dlouho.

A já dostala ve svých 12 letech v roce 1969 i Českou kuchařku. Pár let ležela lady, protože maminka měla svoje naučené výborné recepty a velmi zřídka na nich hodlala něco měnit… Proč taky, když fungovaly a mohla je po všech letech pečení dělat i se zavázanýma očima? Ať si až jednou vařím co chci…
Také jich nakonec takových pár mám, moje jistoty.

Pokračovat ve čtení „Střapáčky“

Jablíčka s vůní podzimu

Vítězslav Nezval:
Podzime, podzime,
už zas nosíš deště,
pěkně tě prosíme,
počkej týden ještě…

Déšť mi nevadí. Mám ráda všechna roční období. Na podzim nastává po létě jisté zklidnění; je i krásně teple zabarvený. Přináší mi moje oblíbené zemité barvy a vůně. Dozrává další ovoce, které miluji. Jablka. A taky jsem se v září narodila…

Pokračovat ve čtení „Jablíčka s vůní podzimu“

Banánové buchtičky

Ráda o věcech něco vím…
Tak tedy – jak je to s tím opičím chlebem?

Termín opičí chléb pochází ze skutečnosti, že pečivo je neseno k ústům pomocí prstů, čili i člověk může pojídat stejně jako jeho prapředek opice.
Původní název zní aranygaluska a doslovně znamená „zlatá haluška, buchtička“, která se namáčela kdysi velmi dávno pouze do zlatavého másla.
Dohledatelné – v roce 1880 byl dezert zmíněn v maďarské literatuře. Maďarští Židé si ho přinesli s sebou, když emigrovali do Ameriky. Do zdejších maďarských pekáren začali zavádět a prodávat tuto sladkou dobrotu ve větším až kolem roku 1950.

Pokračovat ve čtení „Banánové buchtičky“

Svatomartinské podkovy mé tchýně Milušky

Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr…Co je to?
Sníh!
Hádanka, kterou znají snad všichni. A právě první sníh bývá spojovaný se svátkem svatého Martina – 11.11. Ta bílá jiskrná a křupavá pokrývka v tento den neležela pokaždé na polích a všech kopcích, ale jako děti jsme na ni velmi netrpělivě čekávaly a vytahovaly ze stodol zaprášené sáňky nebo „ródličky“. To byla prkénka připevněná na starých bruslích, pokrytá kožešinou z králíka.

A kdo to byl ten svatý Martin, na jehož počest pečeme martinské podkovy, rohlíky, husy nebo se místy pořádá i posvícení?

Pokračovat ve čtení „Svatomartinské podkovy mé tchýně Milušky“