O kvásku a jiných radostech
Basilejské postní pečivo se nazývá v místním dialektu fastenwäije nebo také fastenwähen; s křížem uprostřed. Kříž má náboženský charakter. Na tento kříž mají švýcarští pekaři speciální kovovou raznici „yseli“.
Vypadá jako preclík, ale není to preclík. Spíš slaný vláčný máslový děravý kachlík. Křupavý, uvnitř měkký. Nedílnou součástí je posyp kmínem. Ten mu dodává typickou chuť.
Pokračovat ve čtení „Basilejské postní pečivo“
Velkých vánoček jsem napekla nepřeberné množství.
Tučné, méně tučné, sladké málo i hodně. S rozinkami i bez. Občas je potřeba změna…
Osmažená cibule jakémukoliv jídlu dodá chuť. Bez cibule nejsem schopná vařit… Je to samozřejmě nadsázka, ale s česnekem jsou takové „zlato“ mé kuchyně.
Pokračovat ve čtení „Cibuláčky“
V knize Upečeno s láskou mám recept na chléb, ve kterém jsou ořechy i mrkev. Je i na blogu – zde. Moc dobrý.
Napadlo mě, že tyto dvě suroviny by byly skvělé i v nějakém slaném pečivu. A tady jsou prosím moc dobré bulky…
Jablíčka II – slaná varianta.
Jak jsem u receptu se sladkými jablíčky psala, lze naplnit i slanou náplní.
Pokračovat ve čtení „Jablíčka II – se slanou náplní“
Mám ráda semínka. Ve všem.
V pečivu obzvláště. Ale žádné, které by jich bylo plné, v receptech nemám… A peču ho! Jen jsem nikdy nic nesepsala. Musela jsem to tedy napravit.
Máslové bulky jsou již na blogu ve dvou variantách – kvasové (s lievito madre) Stříhané putrové bulečky a drožďové Panské žemličky od tety Anny . Oboje jsou výborné.
A do třetice na vaše přání – se slánkem, recept níže. Co to je slánek zde.
Pokračovat ve čtení „Máslovky“
Jogurtová těsta jsou velmi vláčná a já je miluji.
Pokračovat ve čtení „Jogurtové vícezrnné klobouky“
Na pizzu se používá velmi jednoduché, středně tuhé těsto – mouka, voda, trochu oleje, droždí (nebo kvas) a sůl. Rovněž rajčatový základ (sugo či pomodoro) a mozzarella.
Všechno, co dodává chuť, přijde až na povrch těsta. Všeobecně se říká, že pochází pizza z Itálie…
Slané koláče jsou skvělým zpestřením jídelníčku.
Plněné nahradí po polévce kompletně třeba celý oběd. Nebo samotnou večeři. Dnes je na prvním místě v této kategorii pizza, ale i v našich krajích se pekly velmi dobré koláče „na plech“. Byly trochu jiné, ne tak křupavé, spíše tlustší měkké těsto. A hlavně jednodušší, skromnějších náplní, ponejvíce cibulových. Ta byla dostupná všem.
No po pravdě, ona ani pizza v Itálii není všude stejná…
