O kvásku a jiných radostech
Na pizzu se používá velmi jednoduché, středně tuhé těsto – mouka, voda, trochu oleje, droždí (nebo kvásek) a sůl. Rovněž rajčatový základ (sugo či pomodoro) a mozzarella.
Všechno, co dodává chuť, přijde až na povrch těsta. Všeobecně se říká, že pochází pizza z Itálie…
Slané koláče jsou skvělým zpestřením jídelníčku.
Plněné nahradí po polévce kompletně třeba celý oběd. Nebo samotnou večeři. Dnes je na prvním místě v této kategorii pizza, ale i v našich krajích se pekly velmi dobré koláče „na plech“. Byly trochu jiné, ne tak křupavé, spíše tlustší měkké těsto. A hlavně jednodušší, skromnějších náplní, ponejvíce cibulových. Ta byla dostupná všem.
No po pravdě, ona ani pizza v Itálii není všude stejná…
Pečivo ze slánku je stejně jednoduché jako s jiným kváskem z droždí. Ba naopak – ještě jednodušší. Slánek nepřekvasí ani za hodinu, dvě, tři. Ani za tři dny. A pokud máte pár „slánkových“ skleniček připravených v lednici, můžete péct kdy si vzpomenete. Netřeba se bát. Co to slánek zde.
Malé množství droždí je výhodou pro ty, co mají s trávením čerstvých kynutých výrobků potíže. Mám zprávy, že někteří si konečně po letech s chutí a bez následků pochutnali na úplně čerstvě upečeném teplém rohlíku…
Pokračovat ve čtení „Výtečné rohlíky ze slánku“
Bylo, nebylo…
Ne, nebudu psát pohádku. Jen to může jako pohádka znít. Ne vždy je přicházející stáří nudné nebo dokonce smutné. Může být tím nejlepším, co vás kdy potkalo.
Pokračovat ve čtení „Elegantní kulaté buchty“
Tyhle bagetky jsem snídala u tety ve Vídni poprvé v roce 1990.
Nepekla je, kupovaly jsme je na Mariahilferstrasse v maličkém pekařství. Buď byly čistě bez náplně nebo s čokoládovými kousky. Lehce nasládlé, připomínaly mi jednoduchou jemnou vánočku. Od tety jsem se dozvěděla zajímavou věc, že bagety prý pochází z Vídně a do Francie je přivezl jistý Rakušan. Tenkrát mi to jako informace stačilo, ale když jsem hledala, co má tato bagetka obsahovat, chtěla jsem vědět více o jejich původu.
Pokračovat ve čtení „Baguette viennoise – vídeňské bagety“
Když se rozhodnete upéct tento plněný slaný koláč, kterému se říká opičí chleba, bude těžké vydržet až do úplného konce a již nezačít s konzumací samotné náplně…
Patří k trhacím chlebům – jednotlivé dílky se dají díky náplním od sebe lehce odtrhávat a sousta vkládat rovnou do pusy. Pečou se variace sladké a slané. Recept níže je zrovna ta slaná. Jaký je jeho skutečný a velmi zajímavý původ, si můžete přečíst zde.
Pokračovat ve čtení „Monkey Bread – opičí chléb“
Kdyby mi před pár dny neposlal jistý skvělý pekař (a můj neustálý pokušitel Aleš Hainz) fotku jeho čerstvě upečeného toustového chleba se slánkem, asi bych se zase tak brzy do dalšího nepustila. Já mu totiž nenápadně slánek vnucovala… Vypadalo to na dlouhou trať, ale ani mi to zas tak dlouho netrvalo…
Pokračovat ve čtení „Výborný toustový chléb s vločkovou záparou“
Další možný recept se slaným droždím, čili slaným kváskem alias slánkem. Slánek je společně vymyšlený název kamarádky bioložky a můj. Tedy má je ta čárka nad a… Žádný neexistoval.
Jak funguje droždí v 10% slané vodě a pak v těstě? Že to je neuvěřitelné? Je, a ještě s jistými bonusy. Co to je, jsem sepsala zde. Stále zkoumám, co všechno je s kvasinkami možné. Veškerá sůl do těsta se zde přidává do kvásku, přímo na droždí. Nakyne naprosto bezchybně.
Jsem z generace vyrostlé převážně na chlebu.
Pečivo typu rohlíků a různých bulek peču samozřejmě taky. Nepohrdám! Ale opravdu si pochutnám jen na čerstvém, maximálně pár hodin po upečení, a nemusí vůbec ztvrdnout. Tady jsem velmi mlsná. Chleba mi nevadí ani dva dny starý…
A pokud se mi dostane takto čerstvého a voňavého kousku, výjimečně si ho vychutnám. Nepreferuji v pečivu přírodní kvas ani droždí – mám ráda oboje a oboje má svoji specifickou chuť. A jako všechno na světě je mnoho vyznavačů jen toho či onoho, zaručeně každý ví, co je dobré a co už ne…. Myslím, že záleží jen na tom, co komu chutná.
Přináším vám něco v praxi pekárenské nevídaného. Tedy v české kotlině. Začnu od začátku…Toužila jsem po jemném toustovém chlebě. S troškou celozrnné mouky. Pořád byl ale ve fázi nedůležitosti, tedy „až bude čas.“
Čas přišel, když jsem před krátkou dobou narazila na jistý článek o kynutí těsta „na sůl“.
Pokračovat ve čtení „Toustový jemný chléb“