Panské žemličky od tety Anny

Žemličky, Anna a já…

Moje teta Anna, babiččina sestra, byla žena veskrze moderní a já ji obdivovala. Žádná Anča, Anina, Hanča, byla to Anna. Dáma všemi vážená a respektovaná.

Jako jediná žena v rodině si nanášela pleťovou masku z droždí nebo žloutků (já pak taky…), trhala si obočí a pečlivě si každý večer natírala pleť mandlovým mastným krém. To ale těžce nesla babička, protože Anna pobývala ve svátečním pokoji.
A tam jako jediná mohla spát v měkoučkých peřinách naplněných prachovým peřím z našich husí. V peřinách určených v daleké budoucnosti do mé výbavy.
Po jejím odjezdu nesly bílé polštáře nažloutlé “mapy“ malé i velké, avšak jemně a krásně vonících po mandlích…

I jako jediná z žen v mé rodině pekla „žemličke“.

„Bože, ta Anna! Odjakživa só s ňó jen samy drije a starosti…“
Teta Anna jako mladičké děvče měla výsadu se vyučit ve Vídni kuchařkou; učení platil zámožnější strýc. A splnila si svůj sen… To ale rozhodně nebylo vaření! Koupila si baletní střevíčky a chodila na hodiny baletu. A po nějaké době “zběhla” a začala tancovat v tehdy známém vídeňském kabaretu. Později se “dobře” vdala a prožila celý další život v Praze. Bohužel její manžel zahynul v koncentračním táboře. Po válce a změně poměrů u nás pracovala jako zdravotní sestra a žádný jiný muž už nesměl vstoupit do jejího života. Celý život jsem slýchávala: „No jo, te máš svó hlavo jako ta naša Anna…“
Jako už velmi stará dáma se vrátila k nám zpátky domů.

A teď k těm žemličkám od Anny. Jak moje babička a maminka do všeho pečení dávaly sádlo, teta Anna zásadně jen máslo. Na jedno kuře padla celá kostka! Na „sosiček“, do kterého se namáčel druhý den po kuřeti chleba.
Samozřejmě i do žemliček nemohlo přijít nic jiného než máslo… S mlékem a žloutkem!
„Všecko mosiš mit pansky, Anna,“ spínala ruce babička a oči obracela k nebi. Ano, i taková byla Anna – jedla velmi málo, pravidelně a střídmě, držela tajli. Ale jedla dobře, vychutnávala si na každé malé sousto.

Je pravda, že do běžného pečiva se spíš hodí sádlo (olej) a voda, žloutek už vůbec ne. I já peču se sádlem, ale ono to není na druhou stranu tak úplně pravda. Peklo se i tzv. nemocniční pečivo a tam se do těsta dávalo odstředěné mléko! Odstředěné = rozuměj částečně s odebranou smetanu z mléka, čili zůstalo takové hodně polotučné. Jestli se přidávalo máslo do žemlí, o tom pochybuji. Spíše margarín. Nebo co si kdo doma mohl dovolit.

Tyhle žemličky jsou jako peříčko; kdykoliv je upeču a je poblíž můj muž, 5-6 kousků zmizí, než bys řekl švec. Jen tak, holých. I druhý den jsou měkké. Žloutek jsem tam nechala na památku té úžasné tety Anny.

Panské žemličky od tety Anny

Zkuste jednou tyto máslové. Vyjdou na 14 kusů po 60 g v syrovém stavu

Suroviny

  • 500 g polohrubé mouky
  • 250–275 ml mléka
  • 1 žloutek
  • 65 g másla
  • 2 lžičky soli
  • 21 g čerstvého droždí – ½ kostky
  • 2 lžičky cukru
  • 1 rozkvedlané vejce na potření žemliček

Finální postup

Nejprve nechte ve vlahém mléku s cukrem vzejít rozdrobené droždí (asi 20 minut). Dejte mléka pro začátek jen 250ml, popřípadě pak dolejte další do těsta, pokud bude moc husté.

Vykynuté droždí nalejte do mísy robota, vklepněte žloutek a přilejte rozpuštěné máslo. Nyní přisypte mouku, do které jste zamíchali sůl. Nechte hníst 10-15 minut, dokud se neutvoří krásné hladké těsto, které se nechytá mísy.

Můžete těsto nechat vymísit i domácí pekárnu (dle návodu).

Těsto přendejte do olejem vymazané mísy, přikryjte a nechte v pokojové teplotě přibližně hodinu kynout nebo tak dlouho, dokud nezdvojnásobí svůj objem.

Vyklopte na pomoučený vál a rozvažte na 14 kousků po cca 60 gramech, upečené váží kolem 55 g. Nechte 5 až 10 minut těsto „povolit“ a pak z něho stočte kuličky.

Po dalších asi 10 minutách každou žemličku zploštěte a třeba delší části vařečky udělejte uprostřed hlubokou rýhu.

Pozor – razantně, ale ať bulku nepřepůlíte! Lepší je silnější nástroj než úplně tenký rýhy pak moukou kynutím zcela splynout.

Žemličky vkládejte na plech vyložený pečícím papírem (nebo fólií) a nechte 20 až 30 minut znovu alespoň o půlku nakynout.

Pomašlujte rozšlehaným vejcem a posypte sezamem, solí nebo kmínem. Teta sypala sezamem.

Pečte v troubě na 210°C přibližně 12-15 minut. Pokud troubu zapaříte, tím lépe, ale není to nezbytné.

Budete mít co dělat, abyste vydrželi alespoň částečné vychladnutí.

Jsou moc dobré a měkoučké jako ty naše peřiny s prachovým peřím…

8 odpovědí na “Panské žemličky od tety Anny”

  1. Dobry den. Jdu je dat do trouby. Kdyz napisete pect na 210 a zaparit, myslite dat troubu na horni,dolni, nebo na horkovzduch s parou. Moc dekuji za odpoved.

    1. Zapařit, myslím, znamená, že vložíte do trouby na horní plech, na dolní nalejete hrnek vody a rychle zavřete, aby pára neunikla (jako když pečete chlebík). S horkovzdušnou troubou netuším.

Napsat komentář