O kvásku a jiných radostech
Čas od času upeču rohlíky nebo bulky. A zcela výjimečně něco jiného než tuto klasiku. Vždycky je to na přání, protože je o mně známo, že pečivo dlouhé roky téměř nejím. Ne že by mi nechutnalo, ale na prvním místě jím a miluji chleba, bez něho se prostě neobejdu. A jaksi vzhledem k věku, potřebám a zájmu zachování zdraví si musím svoji denní „krmnou dávku“ poskládat a vybrat. A pro pečivo mi už talíř nezbývá.
Pokračovat ve čtení „Císařské párečky v těstě“
Každý kypřící prostředek má svoji určitou dobu, za kterou těsto nakypří a to lze pak úspěšně upéci. Nejrychlejší to je s „prdopečem“, čili práškem do pečiva – zamícháte a ihned pečete…
Kypřidlo může přidat i specifickou chuť, kterou žádný jiný prostředek nemá. Této přidané hodnoty dosáhneme s droždím, ale musíme těstu věnovat čas, aby výsledek byl dobrý nebo vynikající. S kvasem je to ještě složitější…
A co dělat, když potřebujeme třeba rohlíky a ty jsou z těsta kynutého? Nejsem zastáncem „rychlého kynutí“, ale dá se to obejít jediným způsobem – přidáte do těsta více droždí. Staré hospodyně si pomáhaly zrovna tak.
Upečte tyto cobydupky, hotové a naservírované klidně do hodiny. Jsou určeny k rychlé spotřebě.
Žemličky, Anna a já…
Moje teta Anna, babiččina sestra, byla žena veskrze moderní a já ji obdivovala. Žádná Anča, Anina, Hanča, byla to Anna. Dáma všemi vážená a respektovaná.
Jako jediná žena v rodině si nanášela pleťovou masku z droždí nebo žloutků (já pak taky…), trhala si obočí a pečlivě si každý večer natírala pleť mandlovým mastným krém. To ale těžce nesla babička, protože Anna pobývala ve svátečním pokoji.
A tam jako jediná mohla spát v měkoučkých prachových peřinách naplněných peřím z našich husí. V peřinách určených v daleké budoucnosti do mé výbavy.
Po jejím odjezdu nesly bílé polštáře nažloutlé “mapy“ malé i velké, avšak jemně a krásně vonících po mandlích…
I jako jediná z žen v mé rodině pekla „žemličke“.
Pokračovat ve čtení „„Pansky žemličke“ od tety Anny“
Banketové pečivo nemělo nijak ojedinělou recepturu, ale řadilo se mezi speciální pečivo svojí velikostí.
Nejprve bych vysvětlila, co to „banketové“ znamená. Slovo banket je z francouzštiny a už se moc nepoužívá – něco jako slavnost, raut nebo dnes párty. Aby se pečivo mohl jmenovat banketka, mohlo mít různé tvary, ale malinké. Pouhých 20 gramů po upečení, praví tehdejší normy! Taková úhledná, vyrovnaná maličkost na dvě kousnutí k něčemu moc dobrému, třeba předkrmu. Schválně zvažte kousek syrového těsta o váze 25 g před upečením…
Z tohoto těsta jsou moc dobré i obyčejné lehoučké „velké“ rohlíky.
Pokračovat ve čtení „Banketové pečivo – recepis z roku 1955“
Tento univerzální recept na pečivo peču dlouhé roky. Ne tak dlouho jako to maminčino koláčové, protože dříve se doma rohlíky či housky moc nepekly – kupované pečivo bylo dobré a více se jedl v našich končinách chleba. Nepamatuju jako dítě, že by běžné pečivo i někdo jiný v okolí pekl. To přišlo mnohem později, až s jeho stále horší kvalitou.
Pokračovat ve čtení „Výborný univerzální recept na housky, rohlíky, bulky a kaiserky“
Vánočky jsem už pekla všelijaké – skoro každý rok jiný recepis. Maminčin si bohužel nepamatuju. Jen jsem si vzpomněla, že říkávala, jak kdysi bohaté selky zadělávaly kynutá těsta poctivou domácí hustou smetanou…
Tak tady máte tu moji.
Upeč burgerové bulky, nasládlé chuti – jako jsou ty pravé. Myslím, že toto je recept, který splňuje všechno. Jsou měkoučké, nadýchané, ve všech směrech „akorát“. Výborné i jako sladké – potřené džemem nebo medem.
Těsto vystačí vystačí na 10 větších nebo více kusů menší velikosti, cca 18.
