O kvásku a jiných radostech
Založte si lievito madre – pšeničný kvásek původem z Itálie, chudší na kyseliny, tzv. kváskovou mámu. Prý to je matka všech kvásků. Můžete vyzkoušet nová sladká kvásková těsta právě s „mámou.“ Nebo pšeničné chleby. Název matka není u kvasů jen italský, ale i v Čechách se kdysi používal místně název matka.
Tento recept vznikl už kdysi loni v horkém létě za pochodu. Peču ho stále, když mám zbytky těsta a kvásku.
Tehdy jsem napsala:
občas peču, až se kouří i ze mě. Obzvláště když je teplo – všechno bublá, utíká z mís, kvásek je spokojený, pekaři fofrují, lednice přeplněné, čela zpocená…
Nevím, jak vy, ale snažím se i do chleba čas od času přidat to, co mám ráda anebo se mi zdá velmi prospěšné mému tělu.
V tomto chlebu je obojí – mé oblíbené vlašské ořechy a goji (kustovnice čínská). Goji roste na svazích Himaláje a podle toho dostal chleba název. Dočetla jsem se, že goji je ovoce radosti, neboť podle Tibeťanů, kdo snídá goji, bude prý šťastný celý den…
V některých receptech je kvásku více, v jiných méně – rozuměj více nebo méně rozkvašené mouky. Většinou se držím zlaté střední cesty.
Zde jsem použila menší množství kvásku a o to déle pak trvá první kynutí – logicky menší množství kvasinek se musí nejprve dostatečně namnožit a mouku zpracovat.
Toto je moc dobrý, vláčný chleba.
Sádlo do jakéhokoliv těsta nemůže nic pokazit.
Chleba jsem péci pšeničný a do toho velmi ráda přidávám nějakou formu tuku, třeba ukrytou v kefíru, jogurtu.. Nebo máslo, sádlo, olej, atd. Nevěřte tomu, že musí být „pšeničák“ suchý.
Pokračovat ve čtení „Selský chléb se sádlem – z 50% celozrnný“
Cukety, cukety, cukety, kam se podíváš…
Placky, obalené jako řízek, koláč, sekaná, matjesy, atd. No a do chleba, že. Jsou to tak nenáročné rostliny, že jsem jim za jejich nepřetržitou přízeň věnovala samostatný recept. Nevím, jestli to ocení, ale ve chlebu jsou navýsost lahodné.
Mám tři syny, tři vnoučata a jednoho manžela… Každý má rád něco jiného. Další přání – nasládlý chleba k snídani. Popis, podle kterého jsem skládala recept zněl: „něco jako tousťák, ale aby to nebyl tousťák, prostě takovej dobrej, trochu jako chleba.“
Myslím, že všechno je neustále v pohybu, i ta má touha péci chleba.
Touha samozřejmě neutuchá a trvá, ale nabývá různých změn. Začala jsem uvažovat nad chleby ještě s další významnější přidanou hodnotou – k měnícím se potřebám své tělesné schránky i názoru na stravování. Například strašák cholesterol…
Říkala jsem si, že bych se měla pokusit Bouráka obohatit o nějakou záparu, kaši.
Zvolila jsem tentokrát záparu a nový Bourák 2 je na světě. Přemýšlela jsem, kolik čeho do těsta dát – jestli 50 g, nebo 60, kolik vody kam. Počítala procenta…
Přidávám jeden zajímavý recepis na bramborový chleba – ze syrových, hrubě strouhaných brambor. Vhodný do malé remosky. Nebo do nádoby a upéci v troubě.
Pokusy neověřené peču v malé remosce, co kdyby, že…
