Bílý vánkový chléb

Pořád je něco, co člověk nepekl a stále se vrací myšlenka, že by „to“ něco mohl vyzkoušet…

A je na světě – čistě bílý chléb, do remosky… Jak jinak, že?

Nic mimořádného – chtěla jsem něco jako chleba toustový. Jen bez tuku, bez vajec, ne s droždím, ne do formy, ale tvar klasického jednoduchého chleba z ošatky.

Mimořádné je jen to, že je mimořádně hebký, vláčný – jako prachové peří. Nožem ho nenakrájíte ani po vychladnutí, musíte mít nutně kráječ. Nebo trhat…

Pokračovat ve čtení „Bílý vánkový chléb“

Pojančené chleby

Mám ráda, když už rovnou z názvu vyplývá, o co jde, žádné mystifikace. Vzdala jsem se toho od té doby, co peču chleba.

Mám ráda, když už rovnou z názvu vyplývá, o co jde, žádné mystifikace. Vzdala jsem se toho od té doby, co peču chleba. Jakmile máte v domě samé muže (manžela a syny), navrch vnoučata, nastane konec oficiálních názvů vašich výrobků.

Pokračovat ve čtení „Pojančené chleby“

Středomořský chléb se semolinou

Dávno tomu již, co jsem naposledy stála na břehu moře, a tak jsem alespoň vymyslela něco, co mi ho připomíná – tento moc dobrý chléb. Nazvala jsem ho středomořský; podle použitých surovin.

V jeho zlatě oranžové barvě je plno slunce a voní bylinkami po celém domě – tymiánem, rozmarýnem, bazalkou, oreganem. S balkánským či jiným přírodním sýrem a sklenkou vína mám pocit, že tam jsem.

Ke grilovanému masu nesporná jednička.

Pokračovat ve čtení „Středomořský chléb se semolinou“

Pomalý chleba z fermentované ovocné vody

Tyto chleby jsem pekla poprvé před rokem, kdy nastal jejich velký boom, způsobený Piotrem Lesnianskim.

Přiznám, že jsem neodolala a zkusila rovněž. Chleby mají vynikající vlastnost – jsou z nich vzducholodě. Tedy u nás stoprocentně. Máte-li touhu odletět, upečte.

Každé léto se ke zrajícímu ovoci a touze létat vracím…

Pokračovat ve čtení „Pomalý chleba z fermentované ovocné vody“