O kvásku a jiných radostech
Tento nádherný text pro mě napsal můj přítel Zdeněk A. Eminger.
Byl určený jinam, ale nakonec k mé lítosti použit nebyl a mě by velmi mrzelo, aby text zapadnul. Je to i moje vyznání k této jedné z nejpotřebnějších lidských činností pro zachování života na této planetě.
Pokračovat ve čtení „Chléb…“
Musím se někdy smát, jak člověk může změnit chápání slova velký nebo malý – co bylo do trouby akorát, je najednou velké… Pokud tedy začnete péci chleba v remosce. Kdysi v mých remoskových začátcích jsem tento chleba pekla jako jeden ve velké remosce.
Toto je jeden z receptů, který moc ráda peču. Je už nějakou dobu na světě. Nyní jsem ho sepsala i sem. Vznikl vláčný a velmi dobrý chléb plný semínek.
Receptů na chleba se záparou nebo kaší je velké množství, zde jsem použila obojí naráz smíchané jako „kašozáparu“ – neznám žádný český vhodný výraz. V každém případě to je preferment.
Není to jenom móda – kaše hraje v těstě důležitou roli.
Tento recept na chléb je téměř ze 3/4 celozrnný a přesto je nesmírně vláčný. Kaší se dá do chleba vpravit mnohem více vody a chleba je nadýchanější, byť obsahuje více celozrnné mouky. Rovněž déle vydrží měkký. Špaldová mouka dodá jemně oříškovou chuť. A černý sezam ji obzvláštní .
Pokračovat ve čtení „Vícezrnný špaldový chléb se žitnou kaší a sezamem“
O domácí vepřové maso ve sklenici je u nás zájem neustálý, celoroční. Je to osvědčená lahůdka.
S domácím chlebem a okurčičkou neznám lepší pohoštění pro nenadálou návštěvu. Ani jedna neodmítla… Tradičně pře Vánoci chystám jako dárky dětem a známým.
Ač se může zdát, že chleba jsem pekla pro nějakého pana Berku, není to až tak úplně pravda. Má ho rád můj muž. Krajíce mizí rychlostí blesku, já protáčím trochu vyčítavě oči směrem k manželovi.
„Byl tady asi nějaký pan Berka. Je na cibuli…,“ pravil potutelně muž.
Ve skutečnosti mám velkou radost, že panu Berkovi tak moc chutná.
Nevím, jak vy, ale snažím se i do chleba čas od času přidat to, co mám ráda anebo se mi zdá velmi prospěšné mému tělu.
V tomto chlebu je obojí – mé oblíbené vlašské ořechy a goji (kustovnice čínská). Goji roste na svazích Himaláje a podle toho dostal chleba název. Dočetla jsem se, že goji je ovoce radosti, neboť podle Tibeťanů, kdo snídá goji, bude prý šťastný celý den…
Říkám mu můj, protože ho moc ráda jím. Chleby se semínky v těstě jsou moji favorité. Manžel zase ani náhodou – zrníčka on prý zapečená nechce.
Záleží jen na vás… Syrová mají své přednosti, ale ta chuť pečených přímo ve chlebu je také úžasná.
V některých receptech je kvásku více, v jiných méně – rozuměj více nebo méně rozkvašené mouky. Většinou se držím zlaté střední cesty.
Zde jsem použila menší množství kvásku a o to déle pak trvá první kynutí – logicky menší množství kvasinek se musí nejprve dostatečně namnožit a mouku zpracovat.
Toto je moc dobrý, vláčný chleba.
Nejsou utopenci jako utopenci…
Teď nemluvím o obsahu černé kroniky, ale buřtech naložených v lahvi. Můžete naložit i cokoliv jiného, ale pravý špekáček je nejlepší.
