O kvásku a jiných radostech
Povidla byla základem každého špajzu a typickým venkovským způsobem zpracování ovoce. Nesměla v žádné domácnosti chybět.
Některé prameny uvádí, že byla známá v našich zemích již od panování Karla IV a pochází z balkánských zemí, s největší pravděpodobností dnešního Srbska.
Aranygaluska. Nebo také zlaté buchtičky. Dobrota všech dobrot s ořechy a vanilkovým krémem. Dalo by se říci, že luxusní verze dukátových buchtiček.
Původem je to židovské maďarské pečivo, které se dostalo s přistěhovalci až do Ameriky. Zde se časem ujalo pod názvem monkey bread, opičí chléb.
A již značně ošizené…
Jogurtová těsta jsou velmi vláčná a já je miluji.
Pokračovat ve čtení „Jogurtové vícezrnné klobouky“
Na pizzu se používá velmi jednoduché, středně tuhé těsto – mouka, voda, trochu oleje, droždí (nebo kvas) a sůl. Rovněž rajčatový základ (sugo či pomodoro) a mozzarella.
Všechno, co dodává chuť, přijde až na povrch těsta. Všeobecně se říká, že pochází pizza z Itálie…
Slané koláče jsou skvělým zpestřením jídelníčku.
Plněné nahradí po polévce kompletně třeba celý oběd. Nebo samotnou večeři. Dnes je na prvním místě v této kategorii pizza, ale i v našich krajích se pekly velmi dobré koláče „na plech“. Byly trochu jiné, ne tak křupavé, spíše tlustší měkké těsto. A hlavně jednodušší, skromnějších náplní, ponejvíce cibulových. Ta byla dostupná všem.
No po pravdě, ona ani pizza v Itálii není všude stejná…
Ráda o věcech něco vím…
Tak tedy – jak je to s tím opičím chlebem?
Termín opičí chléb pochází ze skutečnosti, že pečivo je neseno k ústům pomocí prstů, čili i člověk může pojídat stejně jako jeho prapředek opice.
Původní název zní aranygaluska a doslovně znamená „zlatá haluška, buchtička“, která se namáčela kdysi velmi dávno pouze do zlatavého másla.
Dohledatelné – v roce 1880 byl dezert zmíněn v maďarské literatuře. Maďarští Židé si ho přinesli s sebou, když emigrovali do Ameriky. Do zdejších maďarských pekáren začali zavádět a prodávat tuto sladkou dobrotu ve větším až kolem roku 1950.
Máslový koláč je moc dobrý zákusek. Moc dobrý je slabé slovo. Famózní! Nevydržíte si neukrojit ještě teplý. Na to vsadím krk.
Lehce zkaramelizovaný cukr s mandlemi, celý koláč prostoupený máslem… Něco neuvěřitelně jednoduchého a neuvěřitelně dobrého! Absolutně žádná dieta. Naopak. A velmi sladký.
Recepis na koláč na plech pochází z rakouské strany mojí rodiny – Dolezal a Gotthard. Proto na památku ten název.
Existuje nespočet variant, asi jako na všechno, co nemá registrovanou echt značku.
Pečivo ze slánku je stejně jednoduché jako s jiným kváskem z droždí. Ba naopak – ještě jednodušší. Slánek nepřekvasí ani za hodinu, dvě, tři. Ani za tři dny. A pokud máte pár „slánkových“ skleniček připravených v lednici, můžete péct kdy si vzpomenete. Netřeba se bát. Co to slánek zde.
Malé množství droždí je výhodou pro ty, co mají s trávením čerstvých kynutých výrobků potíže. Mám zprávy, že někteří si konečně po letech s chutí a bez následků pochutnali na úplně čerstvě upečeném teplém rohlíku…
Pokračovat ve čtení „Rohlíky, veky a jiné tvary“
Bylo, nebylo…
Ne, nebudu psát pohádku. Jen to může jako pohádka znít. Ne vždy je přicházející stáří nudné nebo dokonce smutné. Může být tím nejlepším, co vás kdy potkalo.
Pokračovat ve čtení „Elegantní kulaté buchty“
Koláč, který se podaří naprosto všem…
Chlejst na plech – název jsem zaslechla od ženy jednoho kamaráda pekaře.
Litý koláč je vlastně taková kynutá bublanina, doma jsme jí říkali táč – nejvíce pečený koláč mého dětství. Je tak jednoduchý, že se ho vůbec nemusíte bát! Nemůžete pokazit hustotu těsta, je řídké, nic nevyvalujete, jen mísu podržíte nad nádobou, ve které chcete péct, nakloníte, vylejete…
A je to!
Nejčastěji se poklade ještě ovocem. Ale pekli jsme doma koláč jen tak, upečený se pocukroval anebo na talířku polil šťávou.
