Putování za čtenáři a pekaři

S knihou Upečeno s láskou prožívám zajímavý a krásný kus života.

Když jsem psala texty, myslela jsem na vás neznámé lidi, kteří se budete chtít naučit péci chleba nebo obohatit svoje pekařské znalosti a dovednosti. Snažila jsem se psát tak, abyste všichni porozuměli a cítili i velikou radost a lásku, kterou mi tato činnost přináší a může přinést i vám.
A příběhy mých receptů aby vyloudily na vašich tvářích úsměv.

Myslím, že se to snad podařilo – z následných reakcí velkého množství lidí, kteří mi každý den píšete nebo se kterými se setkávám.

Ráda za vámi jedu a rozšiřuji svoji druhou „rodinu“ pekařů o ty, které nyní osobně poznávám.
Ráda i něco upeču a přivezu na ochutnání. Hned vidím výsledek – jak obyčejný chleba mizí před očima a budoucí čtenáři se ubezpečí, že kniha nebude marná investice a že to samé si mohou úplně klidně upéci doma. Nic zvláštního nepotřebujete, jen mouku, vodu a sůl.

No a ještě troubu nebo postačí i úplně obyčejná stará remoska z půdy. Je jen potřeba se vyzbrojit jistou dávkou trpělivosti a pokory. Chleba vás prověří.

Většinu z vás nikdy neuvidím – i vám patří velký dík za rozhodnutí si knihu pořídit a svěřit se do našich rukou.

Musím také podotknout, že knihu jsme psaly dvě autorky – s Ivou Trhoňovou, každá půlku. Dělí nás vzdálenost 200 km, tak jen některé akce absolvujeme společně.

První společný nezapomenutelný zážitek byl křest knihy v Brně 9. 2. 2019 –  zde.

Putování za čtenáři

Po křtu knihy následovala (a následují) další moje „putování“.

Třeba návštěva univerzitní knihovny v Hradci Králové (zde i studuju), kam mě pozvala knihovnice Renáta Dvořáková na kávu. Vůbec jsme se osobně neznaly, napsala mi. A setkaly jsme se.

Čekala mě usměvavá žena a hromádka knih k podpisu od jejích kamarádek a kolegyní. A jak jsem brzy zjistila, i skvělá zkušená pekařka.

Že vás pozvou vaši přátelé, je samozřejmě moc pěkné, ale spíš normální a můžete to předpokládat. Ale že se na mě obrací cizí lidé a chtějí se se setkat, samozřejmost není – toho si vážím velice!

Dokonce zazvoní (nejednou) u mých dveří a chtějí si koupit knihu s podpisem, protože ji viděli u kamarádky (kamaráda) a prostě ji musí mít. To pak srdce radostí poskakuje a říkáte si, že právě pro toto měla vaše práce smysl.

Mokré

Pak následovala ve stejný den knihovna v malé vesničce Mokré   – 27. 2. 2019.

Když jsem jela do Mokré, bylo to především z vděku, že mi poskytli text z místní kroniky o pečení chleba doma v peci, z doby první republiky. Text je to moc krásný, a proto jsem se chtěla o něj podělit se čtenáři knihy.

Nikoho tam neznám a přitom je to kousek od nás.
Sešlo se nás asi 15 žen a 2 muži. Čím menší kolektiv, tím líp – je čas pro všechny a na všechno.

Přivezla jsem nějaké vlastní chleby dle recepisů uveřejněných v knize ochutnat. I něco na ně. Opět neuvěřitelně milé setkání. Ty společné chvíle jsou k nezaplacení.

Přivezla jsem i pár knih – zmizely rychlostí blesku a zájem o další byl nevídaný.
Byla jsem nabitá jako baterka – tolik vzájemné sounáležitosti a radosti!

S Dášou.

Dáša, mokerská knihovnice, mi teď přináší “důkazy”, že o knize a o mně už píšou i v Přepychách v knihovně, a v regionálních novinách.
No ale když už mi ty důkazy přinesla, tak tady to je…

Mám radost, ano. Obrovskou!

Očelice

Další setkání proběhlo 9. 3. 2019 u nás v Očelicích – na pozvání naší starostky Radky Železové.

Bylo moc, moc, moc fajn. Překvapil mě mile samotný nápad od obce vůbec něco uspořádat.  A že budou mít zájem o knihu i místní chlapi jsem faaakt nečekala. Jeden už založil kvásek, další dává dohromady starou pec na svém statku!

Přinesla jsem opět chleby (jeden z nich Očelický), na ochutnání a něco na něj… Sklidily velký úspěch!

Recept zde.

Starostka všechny uvítala a představila knihu.

Dobře jsme i  pojedli…

O chlebu popovídali…

Odpověděla jsem na otázky všeho druhu – mouky, kvásek, remoska….

A všichni byli najednou v zaujetí chleba.

A Míla (žena v brýlích) už zdatně peče chleba! Vedle pan profesor doktor Burda. Ten nepeče, ale chutná mu můj chleba. 

Nejen chlebem je člověk živ…

Těšilo mě, že vás mé vyprávění zaujalo. Mnozí si knihu koupili, další jsem musela opět ihned objednat.

A co mě opravdu hodně překvapilo, byl příjezd mého profesora z univerzity doktora Františka Burdy (nic jsme si nedomlouvali). Přijel se svými dětmi, které znám už delší dobu. A poutavě mluvil o chlebu, přírodě, rodině, lidech – jak je vše propojeno…

A taky trošku o mně. Ani jsem netušila, jaké pohledy skýtám coby student, pekař a člověk. Myslím na to s dojetím stále.

No a uděláme si v obci malý kurz pečení chleba.

Košíky

6. 4. 2019 proběhla autogramiádu s Ivou v Košíkách na Moravě.

S manželem – mým velkým pomocníkem, řidičem a nejčastějším společníkem na cestách.

Bylo to po roce znovu na místě, kde jsme dávaly dohromady jednu z kapitol do knihy – Jak se peklo dříve a peče i dnes.

První část textu je právě Ivina reportáž z Košíků. Druhá část moje – z kroniky od nás z východních Čech, z již zmiňované obce Mokré.

Atmosféra byla opět neopakovatelná – milí, vstřícní a usměvaví lidé.

A další pekařky do mé nové rodiny jsou Maruška, Karolína a Renátka.

Myslím, že ještě není s námi tak zle, jak to někdy vypadá. A vyprávění i vzpomínky na dětství s chlebem jednoho ze starších účastníků bylo tak krásné, že by bylo bývalo slyšet spadnout špendlík na zem, jak jsme s neskrývaným dojetím všichni poslouchali.

Naše redaktorka  Petra Havelková z Albatrosu autogramiádu uvedla a položila otázky o knize a pečení. Obě autorky jsme také odpovídaly na dotazy přítomných.

Radost…

A zase radost…

S Maruškou Vičarovou, skvělou pekařkou.

I muži mají zájem o knihu.

Veliké poděkování za organizaci, celou přípravu a pohoštění patří Katce a Markovi Ondrovým. Díky! ❤

A Marušce Baranové díky za pomazánky, které sklidily opravdu veliký úspěch.

Posluchači, čtenáři a pekaři.

Děkuju z celého srdce všem, kdo přišli se o pečení chleba něco dozvědět a začít péci podle naší knihy.
Za mnohé fotografie děkuju Marušce Baranové, Marušce Vičarové a Katce Ondrové. ❤

Přepychy I

10. 6. 2019 – děkuju všem za včerejší setkání v Přepyších u knihy Upečeno s láskou.
Obzvláště knihovnici Lence  Čtvrtečkové a paní starostce za krásné přivítání, přípravu a organizaci. 
 
Přišel chlapec z vesnice bez rodičů (chodí do čtvrté třídy), protože on peče! Upekl bábovku a bublaninu. Abych ochutnala.
 
 
Chleba peče drožďový v domácí pekárně, kterou tatínek po dvou pokusech uložil do komory. A on si ji vytáhnul, obstaral knihu a začal. Nemá návod, nápisy jsou v angličtině a tak intuitivně vybral nejdelší program na kynuté těsto.
 
A tu knihu přinesl a chtěl vědět můj názor na recept, co peče…
 
Přijela s mužem i Zuzana Sedláčková Rozštlapilová. Sochařka, která měla skvělou uměleckou budoucnost a propadla chlebu. Peče v Solnici svůj poctivý kvasový chleba a pečivo. Zde odkaz na její pekárnu a skvělé výrobky zde.
 
Kdybychom nemuseli domů, sedíme tam ještě teď. A děkuju za čerstvě namletou mouku, která byla ještě teplá. 
 
A 5 lahviček s kváskem z Očelic v pátek poputuje k novým pekařkám.
 
Děkuju osudu a Bohu, že mi přivádí do cesty tolik radosti a úžasu. ❤
 
 

Dobruška 

12. 9. 2019 jsem brzy ráno vstala a zadělala na chleby.

Pro lidi, které jsem vůbec neznala a pozvali mě.
Jela jsem pak odpoledne do Dobrušky povídat o chlebu, kvásku, pečení a celkově o mém životě lidem ze sdružení Doteky naděje.
Vzala s sebou upečené chleby i něco na ně. Vybrala jsem recepis na hodně měkký, aby ho každý byl schopen ukousnout.
 
Sešli se starší a staří lidé. Když jsem řekla, že už “jedu sedmý gumy”, mnoho obličejů se rozzářilo a usmálo.
 
 
Jestli jsem v někom zasedla semínko naděje, že nic nekončí v žádném věku a že se dá život smysluplně naplnit něčím téměř vždycky i s handicapem (nebo i s malými omezenými prostředky), jsem šťastná.
Přijede si paní pro kvásek do Očelic osobně. A další už peče, tam doladíme placáky a chce oprášil remosku…
 
 
Nikdy neříkám, že já to umím, ale že se neustále snažím upéct dobrý chleba. Protože “něco umět” je velmi široký pojem a někdy i velká neskromnost.
Knihu s sebou jsem vzala na přání organizátorky, ale spíš jsem to brala celé jako tu naději…
Bylo to moc moc moc fajn.
 
Věk může být opravdu jen číslo. ❤
 
 

Třebechovice pod Orebem

12. 10. 2019 jsem prožila opět nádherné odpoledne v třebechovické knihovně.
Přivezla jsem na ochutnání chleba jako vždy, styděla bych se přijet bez něčeho, co dělám a o čem budu vyprávět…

Ale to úžasné byli lidé, co přišli. Nevídáno – tentokrát skoro všichni pekli chleba a tak naše setkání nebralo konce. Probrali jsme všechno. Nejen chleba. Někteří přijeli zdaleka, viď Moniko? Utekla z domu… 

Taky teda musím napsat, že knihovnice všechno skvěle připravily – každý si mohl dát kávu nebo čaj. Přijely pro mě a zase odvezly…
Bylo to jako doma na rodinné oslavě. Oslavenec byl kvásek. A taky chleba a ruce.

Děkuju všem za milé a místy i velmi dojemné setkání. Jedno děvčátko chtělo knihu jen pro sebe…


Přišly i šikovné holky a pekařky – další “oživlé fejsbuki”, ale nejde mi to – Hedvika Chmelařova a Eva Lukášková. 

Jo – a recepis na tento chleba je zde

Děkuju! ❤

Prorubky – Orlické hory

 9. 11. 2019 v Orlických horách, v jedné hospůdce, jsem se sešla s báječnými ženskými. I muži – tatínci hlídali na místě děti. I kojence.
 

Prý přišel z každého domu někdo – je jich tam pouhých 35, se 76 obyvateli. Část domů patří rekreantům. Sešlo se nás kolem 30, včetně dětí. 
 

 

Povídali jsme nejen o kvasu, chlebu, pečení , ale taky o našich životech. Myslím, že lidi poznají, jak to host ve skutečnosti má – jestli přijel k vůli nim nebo prezentovat jen sám sebe a svoji “velikost”.


Bylo to báječné odpoledne, nikdo neodešel, naopak lidé ještě přicházeli.
Co mi skýtá jistou naději, že nic není s námi ztraceno. Třeba i to, že místní ženy se pravidelně scházejí a to společně staré i mladé. A prý chlapi taky.
 

Pár žen společně peče v jejich staré peci každoročně 2,5 kilové vánočky ze 25 kil mouky pro celou jejich velkou rodinu a smí se z nich ukrojit až na Štědrý den ráno ke snídani.
Dostala jsem kmín a mák z jedné místní farmy a voní to v celé naší kuchyni.
 

 

Když jsme jeli s mužem po uzoučkých silničkách z kopců domů, nad vším jsem přemýšlela. Tak vysoko jste i v dnešní době závislí na něčí přítomnosti, pomoci – supermarket není na dosah. Ani doktor. Zima je dlouhá…
Nevím, čím by se toto dalo nahradit v našich “nížinách”… Chtěla bych to taky.

Děkuju všem dobrým lidem z Prorubek, že jsem s nimi mohla strávit malý a radostný kousek svého času! ❤
A jak vidíte na fotografiích, je to pravda. Fotící muži nás zrovna bavili. 

 
 

Opočno I

3. 12. 2019 – přátelé milí,
bohužel až “po” mohu oznámit, že jsem včera byla na besedě o chlebu a kvásku (nejen) v Opočně. Zájem byl tak obrovský, že dopředu byla všechna místa rezervována a nezbylo ani jedno jediné. Víc židlí prostě nebylo k dispozici.

 

Děkuju pořadatelkám za mile uvítání a přijetí, zvláště Renátce, majitelce podniku Ateliér Renata.

Předvánoční čas jsme strávili na konci akce v dlouhé a družné diskuzi. Všem lidem děkuju za báječnou atmosféru, usměvavé a vlídné tváře. To není málo v dnešním rozhádaném a uspěchaném světě.
 

Těší mě i to, že hodlají péci lidé všeho věku, i muži. Přivezla jsem sklenici kvásku, zmizel rychlostí blesku. A přišli i spolužáci mých synů…

Ať se vám chleba povede (a vůbec všechno) a jste s kváskem šťastní jako já. ❤


Malé Svatoňovice 

31. 1. 2020 proběhlo zase jedno nádherné setkání s lidmi se zájmem o kváskový chleba v Malých Svatoňovicích.
 
Událo se v klubu muzea a děkuju Vladěnce Odrobiňákové za skvělou přípravu a Ludmile Tyrnerové za pozvání. 
 
 
Nemohla vybrat lepší místo – já jsem už tak trochu muzejní typ a navíc mám atmosféru starých venkovských časů moc ráda.
Chleba chutnal, přivezla jsem tři čerstvě upečené bochníky ještě teplé.
 
 
O knihu i kvas byl velký zájem a stále zjišťuji, kolik lidí se vrací k domácímu pečení  kvasového chleba.
 
 
Na shledanou zase někdy ! ❤
 
 
Doufám, že dvě sklenice rozdaného kvasu přivedou lidi k jiným myšlenkám… Třeba k těm o trpělivosti, poznání, zklidnění a pokoře.
 

Bistro Pecka – Náchod

8. 3. 2020 jsem byla v Náchodě u Klára Hadašové na kurzu sladkého pečení ve 4 variantách – z celozrnné a bílé mouky, z kvasu a droždí.

Nevidíme se často a je to pro mě svátek. Vždycky se moc těším, až ji uvidím, protože Kláru mám moc ráda a ctím ji jako mistra pekaře, sýraře a skvělého člověka.
Pekli jsme (nebo připravovali) tedy 2x croissanty, 2x koblihy (ty ještě plněné před pečením a po), laminovanou briošku. A housky z celozrnné mouky na svačinu.
 
 
Ochutnali sladký celozrnný chlebíček plný ořechů, domácí sýr… Jsem nadšená z toho, jak ty kurzy Klára vede.
Je to celé o radosti z pečení a já, která peču celý život, ale nikdy ne croissanty, jsem přestala mít “bobky” to zkusit. Teda asi… 😊
 
A co mi vyrazilo dech, bylo zjištění, že celozrnný croissant může být tak mimořádně dobrý. I kobliha.
 
 
100% celozrnné pečivo nepeču – důsledek nechutných “zdravých” jalových tvrdých koláčků z devadesátých let minulého století.
A že jsem tam snědla všechny zbytky celozrnných housek s domácím sýrem je mi skoro stydno psát, ale musím – byla to dobrota.
 
 
Děkuju ti, Kláro, za možnost zúčastnit se a za nové poznatky. Člověk se učí celý život.
Bylo to moc fajn, poznala jsem i nové pekařky a pekaře, tvoji báječnou dceru a všichni jsme si to užili v tom nejlepším slova smyslu.
Ještě jednou díky! ❤❤
 

Přepychy II 

18. 9. 2020 v Přepyších podruhé v knihovně… Ráda se vracím tam, kde mi bylo dobře.

Neuvěřitelné setkání, když si všichni “padnou”. Na téma kvasový chleba, pečení a mou knihou Upečeno s láskou.

Dámy Lenka Čtvrtečková, Renata Hrochová, Alexandra Glacova a Janičko, sejít se v 5 hodin a odcházet před půlnocí už něco znamená! A někdo jede za mnou i dálku… Jsem stále dojatá, potěšená a poctěná. Kdyby Saša neměla povinnost odjet, sedíme tam možná ještě teď. A došlo by i na zpěv…Už dlouho se mi nestalo, ze se mi nechtělo vůbec domů.

Děkuju! ❤
Jo – a trochu mě dnes bolí hlava… Ale na příště se moc těším!

Měchenická pekárna

6. 10. 2020 tentokrát výlet výletě do Měchenické pekárny, nedaleko Prahy. Kus cesty jsme jeli s mužem ze Zbraslavi kolem Vltavy a nikdy jsem snad tak dlouho kolem řeky nejela. Nevím přesně proč, ale moc se mi to líbilo – kroužit kolem řeky. Jela bych klidně hodiny. Svítilo sluníčko a seděla jsem jako v živém kině.

A pekárna je taky kousek od řeky. Kdysi patřila po generace jisté rodině pekařů. Věděla jsem podle e-mailů, že potkám ženu, majitelku pekárny. Víc nic. Pravděpodobně milou. A taky, že potkám kamaráda Aleše Heinze, pekaře a technologa z říčanské pekárny Okýnko. Domluvili jsme se na společné návštěvě.

Když jsem vstoupila, hned jsem věděla, že to bude jedna velká radost. Zdenička je srdečný člověk, skvělá pekařka, nezmar, atomová elektrárna sršící energií a nadšením. Svoji původní práci a vysokoškolské vzdělání vyměnila za nejistotu práce ruční, dřinu, mozoly a každodenní noční vstávání. Vyprávěla mi, jak týden po porodu stála v prodejně pekárny, s postýlkou v koutě.

Obdivuji všechny, co zkusí něco, co byl jejich sen. Nebo zkrátka něco, co je láká. A dají tomu všechnu energii, houževnatost a um.

Popovídali jsme si o záludnosti kvasinek, mouk, času a nevyzpytatelných záhadách kynutí…To máme společné. Jen já s pár kousky, oproti pekárně, to mám mnohem jednoduší.

Není nad zručné zaměstnance…

Neonemocní mi zaměstnanci, nemusím za ně zvládnout jejich práci, čas není až takový můj nepřítel. Těsto je totiž živé a vrtkavé. A se dvěma bochníky v ošatkách mě záda tolik nebolí. Ani dvěma plechy koláčů. Všechno jsme ochutnali – a taky všechno bylo moc dobré.

Srdce mi zaplesalo, když mi Zdenička řekla, že používají hojně i sádlo! Je to má oblíbená surovina do kynutých těst. Nedám na ně dopustit.

Tak jestli pojedete někdy kolem Měchenic, kupte si dobrý chleba nebo rohlíky.

A nebo vánočku či koláče… Ty se rozplývají na jazyku. A co poznáte ihned – chuť a vůni čerstvě nastrouhané citrónové kůry v tvarohové náplni. Dokonalá příchuť. Prostě to byl velmi povznášející den.

Nabitý radostí, sounáležitostí a vůněmi. Děkuju! ❤

Zdenička, Aleš a já.

Opočno II

2021 tentokrát krátká návštěva na stejném místě v Opočně. Jen jsme si zopakovali, jak na kvas a chleba, probrali s pekaři jejich problémy. Už jsme byli jako staří známí.

No a k tomu chlebu jsme si opekli špekáčky, vypili dobrou kávu se zákuskem, kdo chtěl, tak i něco ostřejšího.

Každé milé setkání obohatí v této složité době život a dodá naději… Děkuju! ❤

A vždy mě doprovází na cestách můj milý muž. ❤

Vaše Lida ❤

2 odpovědi na “Putování za čtenáři a pekaři”

  1. Milá Liduško,
    knihu mám doma a moc ráda podle ní peču. Kváskové pečení jsem si doslova zamilovala.
    Budete mít ještě další autogramiády?
    Hezký den. Lenka V.

    1. Nevím.
      Vím jen, že Iva v pondělí v Pelřimově, já v Přepychách někdy po Velikonocích. Možná v Hradci Králové. 🙂
      Záleží jen na tom, jestli bude mít někdo zájem a pozve nás.

Napsat komentář