S knihou Upečeno s láskou prožívám zajímavý a krásný kus života.
Když jsem psala texty, myslela jsem na vás neznámé lidi, kteří se budete chtít naučit péci chleba nebo obohatit svoje pekařské znalosti a dovednosti. Snažila jsem se psát tak, abyste všichni porozuměli a cítili i velikou radost a lásku, kterou mi tato činnost přináší a může přinést i vám.
A příběhy mých receptů aby vyloudily na vašich tvářích úsměv.
Myslím, že se to snad podařilo – z následných reakcí velkého množství lidí, kteří mi každý den píšete nebo se kterými se setkávám.
Ráda za vámi jedu a rozšiřuji svoji druhou „rodinu“ pekařů o ty, které nyní osobně poznávám.
Ráda i něco upeču a přivezu na ochutnání. Hned vidím výsledek – jak obyčejný chleba mizí před očima a budoucí čtenáři se ubezpečí, že kniha nebude marná investice a že to samé si mohou úplně klidně upéci doma. Nic zvláštního nepotřebujete, jen mouku, vodu a sůl.
No a ještě troubu nebo postačí i úplně obyčejná stará remoska z půdy. Je jen potřeba se vyzbrojit jistou dávkou trpělivosti a pokory. Chleba vás prověří.
Většinu z vás nikdy neuvidím – i vám patří velký dík za rozhodnutí si knihu pořídit a svěřit se do našich rukou.
Musím také podotknout, že knihu jsme psaly dvě autorky – s Ivou Trhoňovou, každá půlku. Dělí nás vzdálenost 200 km, tak jen některé akce absolvujeme společně.
První společný nezapomenutelný zážitek byl křest knihy v Brně 9. 2. 2019 – zde.
Putování za čtenáři
Po křtu knihy následovala (a následují) další moje „putování“.
Třeba návštěva univerzitní knihovny v Hradci Králové (zde i studuju), kam mě pozvala knihovnice Renáta Dvořáková na kávu. Vůbec jsme se osobně neznaly, napsala mi. A setkaly jsme se.
Čekala mě usměvavá žena a hromádka knih k podpisu od jejích kamarádek a kolegyní. A jak jsem brzy zjistila, i skvělá zkušená pekařka.
Že vás pozvou vaši přátelé, je samozřejmě moc pěkné, ale spíš normální a můžete to předpokládat. Ale že se na mě obrací cizí lidé a chtějí se se setkat, samozřejmost není – toho si vážím velice!
Dokonce zazvoní (nejednou) u mých dveří a chtějí si koupit knihu s podpisem, protože ji viděli u kamarádky (kamaráda) a prostě ji musí mít. To pak srdce radostí poskakuje a říkáte si, že právě pro toto měla vaše práce smysl.
Mokré
Pak následovala ve stejný den knihovna v malé vesničce Mokré – 27. 2. 2019.
Když jsem jela do Mokré, bylo to především z vděku, že mi poskytli text z místní kroniky o pečení chleba doma v peci, z doby první republiky. Text je to moc krásný, a proto jsem se chtěla o něj podělit se čtenáři knihy.
Nikoho tam neznám a přitom je to kousek od nás.
Sešlo se nás asi 15 žen a 2 muži. Čím menší kolektiv, tím líp – je čas pro všechny a na všechno.
Přivezla jsem nějaké vlastní chleby dle recepisů uveřejněných v knize ochutnat. I něco na ně. Opět neuvěřitelně milé setkání. Ty společné chvíle jsou k nezaplacení.
Přivezla jsem i pár knih – zmizely rychlostí blesku a zájem o další byl nevídaný.
Byla jsem nabitá jako baterka – tolik vzájemné sounáležitosti a radosti!
S Dášenkou.
S Maruškou.
Dášenka, mokerská knihovnice, mi teď přináší “důkazy”, že o knize a o mně už píšou i v Přepychách v knihovně, a v regionálních novinách.
No ale když už mi ty důkazy přinesla, tak tady to je…
Mám radost, ano. Obrovskou!
Očelice
Další setkání proběhlo 9. 3. 2019 u nás v Očelicích – na pozvání naší starostky Radky Železové.
Bylo moc, moc, moc fajn. Překvapil mě mile samotný nápad od obce vůbec něco uspořádat. A že budou mít zájem o knihu i místní chlapi jsem faaakt nečekala. Jeden už založil kvásek, další dává dohromady starou pec na svém statku!
Přinesla jsem opět chleby (jeden z nich Očelický), na ochutnání a něco na něj… Sklidily velký úspěch!
Recept zde.
Starostka všechny uvítala a představila knihu.
Dobře jsme i pojedli…
O chlebu popovídali…
Odpověděla jsem na otázky všeho druhu – mouky, kvásek, remoska….
A všichni byli najednou v zaujetí chleba.
A Míla (žena v brýlích) už zdatně peče chleba!
Vedle pan doktor Burda.
Nejen chlebem je člověk živ…
Těšilo mě, že vás mé vyprávění zaujalo. Mnozí si knihu koupili, další jsem musela opět ihned objednat.
A co mě opravdu hodně překvapilo, byl příjezd mého profesora z univerzity doktora Františka Burdy (nic jsme si nedomlouvali). Přijel se svými dětmi, které znám už delší dobu. A poutavě mluvil o chlebu, přírodě, rodině, lidech – jak je vše propojeno…
A taky trošku o mně. Ani jsem netušila, jaké pohledy skýtám coby student, pekař a člověk. Myslím na to s dojetím stále.
No a uděláme si v obci malý kurz pečení chleba.
Košíky
6. 4. 2019 proběhla autogramiádu s Ivou v Košíkách na Moravě.
S manželem – mým velkým pomocníkem, řidičem a nejčastějším společníkem na cestách.
Doprovázela Maruška Baranová. Poprvé jsme se viděly v Mokré… A taky už peče.
Bylo to po roce znovu na místě, kde jsme dávaly dohromady jednu z kapitol do knihy – Jak se peklo dříve a peče i dnes.
První část textu je právě Ivina reportáž z Košíků. Druhá část moje – z kroniky od nás z východních Čech, z již zmiňované obce Mokré.
Atmosféra byla opět neopakovatelná – milí, vstřícní a usměvaví lidé.
A další pekařky do mé nové rodiny jsou Maruška, Karolína a Renátka.
Myslím, že ještě není s námi tak zle, jak to někdy vypadá. A vyprávění i vzpomínky na dětství s chlebem jednoho ze starších účastníků bylo tak krásné, že by bylo bývalo slyšet spadnout špendlík na zem, jak jsme s neskrývaným dojetím všichni poslouchali.
Naše redaktorka Petra Havelková z Albatrosu autogramiádu uvedla a položila otázky o knize a pečení. Obě autorky jsme také odpovídaly na dotazy přítomných.
Radost…
A zase radost…
Iva v „akci“
S Maruškou Vičarovou, skvělou pekařkou.
Pekařky…
I muži mají zájem o knihu.
Upečeno s láskou…
Ta jedinečná vůně a chuť čerstvě upečeného kváskového chleba může provázet člověka po celý jeho život. Nedá se na ni zapomenout.
Veliké poděkování za organizaci, celou přípravu a pohoštění patří Katce a Markovi Ondrovým.
Díky!
Marek Ondra – specialista na výborné kyselo.
Katka u pece.
A Marušce Baranové díky za pomazánky, které sklidily opravdu veliký úspěch.
Příteli Ivanu Klímkovi děkuju za nádhernou růži. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost poznat tě osobně.
Posluchači, čtenáři a pekaři.
Děkuju z celého srdce všem, kdo přišli se o pečení chleba něco dozvědět a začít péci podle naší knihy.
Za fotografie děkuju Marušce Baranové, Marušce Vičarové a Katce Ondrové.
A chystám se do Přepych… Opět knihovna.
Milá Liduško,
knihu mám doma a moc ráda podle ní peču. Kváskové pečení jsem si doslova zamilovala.
Budete mít ještě další autogramiády?
Hezký den. Lenka V.
Nevím.
Vím jen, že Iva v pondělí v Pelřimově, já v Přepychách někdy po Velikonocích. Možná v Hradci Králové. 🙂
Záleží jen na tom, jestli bude mít někdo zájem a pozve nás.