O kvásku a jiných radostech
Kdyby mi před pár dny neposlal jistý skvělý pekař (a můj neustálý pokušitel Aleš Hainz) fotku jeho čerstvě upečeného toustového chleba se slánkem, asi bych se zase tak brzy do dalšího nepustila. Já mu totiž nenápadně slánek vnucovala… Vypadalo to na dlouhou trať, ale ani mi to zas tak dlouho netrvalo…
Pokračovat ve čtení „Výborný toustový chléb s vločkovou záparou“
Musím se někdy smát, jak člověk může změnit chápání slova velký nebo malý – co bylo do trouby akorát, je najednou velké… Pokud tedy začnete péci chleba v remosce. Kdysi v mých remoskových začátcích jsem tento chleba pekla jako jeden ve velké remosce.
Mám ráda, když už rovnou z názvu vyplývá, o co jde, žádné mystifikace. Vzdala jsem se toho od té doby, co peču chleba.
Mám ráda, když už rovnou z názvu vyplývá, o co jde, žádné mystifikace. Vzdala jsem se toho od té doby, co peču chleba. Jakmile máte v domě samé muže (manžela a syny), navrch vnoučata, nastane konec oficiálních názvů vašich výrobků.
Chléb se záparou s ovesných vloček, alias Horečka sobotní noci
Poprvé jsem pekla tento chleba loni v létě a vím, že to tehdy bylo soužení – dělala jsem vícero chlebů, u jiného těsta 90 % hydrataci, ale fakt mi to celkově nešlo – těsto lepilo, trhalo se, nebyla to radost. Navíc bylo hrozné vedro, potila jsem se a pekla v noci. Proto ten název.
Letos se recept „vynořil“ znovu na pecnu – asi někdo zadal moje jméno a něco hledal… Pustila jsem se do něho znovu a trochu jinak.
