O kvásku a jiných radostech
Tentokrát jsem sáhla po starém těstě z předchozího bochníku; asi 5-6 dnů čekalo v lednici. Přidala jsem lžičku kvásku, která mi zbyla, když jsem „vyráběla“ kvásek pro novou pekařku. Snad se mu bude v Litvínově líbit.
Je to bourák (co jiného, že) se starým těstem, kolem 80 % hydratace.
Tento velmi jednoduchý recepis se mi urodil jednoho dne v hlavě a hned napoprvé bylo na těstě vidět, že to bude skvělý chleba. Poměr kvasu, mouky a vody se mi zdál přiměřený mým potřebám a nárokům na dobrý chleba. Vůbec nevylučuji, že někdo dávno podobný poměr pekl – není možné stále dokola objevovat Ameriku, ale ten den to byl čistě nápad z mé hlavy…
Mám teď období zeleniny v chlebu (což má i jisté nutriční důvody); včera přišla na řadu červená řepa. Tu má rád nejstarší syn a chleba byl vymyšlený ke kulatým narozeninám – chci mu ji nadělit v chlebu (nejen ve sklenici). A rudá řepa rovněž moc hezky vypadá na řezu. Ke grilování překvapení jako stvořené. Nebo jen tak krajíc chleba s přírodním sýrem typu žervé je mana nebeská.
Na začátku bývá touha.
Moje se tehdy týkala umění upéci kváskový chleba. Rok jsem visela na Pecnu (skupina pro ty, kdo se chtějí naučit péci chleba) jen přihlášená a sbírala odvahu začít. Všechno se mi zdálo zastaralé, zdlouhavé, pracné – tolik času dát jednomu pecínku! A ještě ke všemu ta slova jako rozkvas – který navíc trvá třeba i 12 hodin. Celá věčnost, než vůbec začnu! Autolýza, hydratace atd. Ne že bych neporozuměla jejich významu, ale proces přinejmenším nepraktický…
