O kvásku a jiných radostech
Od věku není léku a od smrti koření…
Jako při jiných důležitých meznících lidského života, tak i u příležitosti úmrtí a nebo o svátcích zemřelých, se peklo pečivo. Jednak jako odměna za účast na pohřbu a tím projevenou úctu k zemřelému, rovněž i na posilněnou hostům – někteří přišli i pěšky z velké dálky.
Na Dušičky mělo tvary velmi speciální…
Pokračovat ve čtení „Dušičky“
Dobrého není nikdy dost. Upečte si třeba tyto míče.
Míče – ano míče… Nakynou z tohoto těsta krásné kulaté, podobné balónům nebo vzducholodím. Měkoučké a vláčné, jako peříčko. Vrazila jsem do nich mák, med a pomerančovou kůru. Já tyhle chutě (obzvláště na podzim) převelice miluju.
Pokračovat ve čtení „Makové míče“
Buchte, buchetke, buchtičke…
Zasutá a v paměti znovuobjevená vzpomínka na dětství.
U nás doma (a nejen u nás doma) byl sladký repertoár oproti dnešním domácnostem, i té mé, velmi jednoduchý. Nejčastěji se pekly kynuté moučníky.
Pokračovat ve čtení „Buchetke z Boskovštejna“
Jidáše jsou sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Podle lidových tradic by se měly upéct i rovnou sníst na Zelený čtvrtek. Věřilo se, že kdo sní jidáše za svítání, bude se těšit pevnému zdraví.
Jidáše jsou sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Podle lidových tradic by se měly upéct i rovnou sníst na Zelený čtvrtek. Věřilo se, že kdo sní jidáše za svítání, bude se těšit pevnému zdraví.
Svým tvarem mají připomínat svinutý provaz, na němž se oběsil apoštol Jidáš poté, co svým polibkem zradil Ježíše a zapříčinil tak jeho zatčení a následně smrt. Zavinutý tvar jidášů spolu s medem, kterým se ještě horké po vytažení z trouby mají potírat, symbolizují plodnost a hojnost – tradiční charakteristiky jara.
Aby si člověk někdy vzpomenul, musí vzít do ruky nikoliv poznámky, ale knihu…
Třeba tu z roku 1932 – Technologii pekařství nebo Pekařství z roku 1955.
V jiných zase narazíte na odlišné zasuté vzpomínky. Jen nikdy nevíte na jaké – pokud otevíráte knihu poprvé. Najednou jste někde jinde. A třeba i hodně daleko.
Není knihy, kde by nebylo alespoň něco malého z mého života. Tedy až na ty vraždy!
Vánočky jsem už pekla všelijaké – skoro každý rok jiný recepis. Maminčin si bohužel nepamatuju. Jen jsem si vzpomněla, že říkávala, jak kdysi bohaté selky zadělávaly kynutá těsta poctivou domácí hustou smetanou…
Tak tady máte tu moji.
Recept mé moravské maminky – vždycky to pro mě byly nejlepší koláče na celém světě. Jmenovala se Františka a všichni ji oslovovali Fanda.
Maminka do koláčů nic nevážila. Pekla je často a velikosti hromádek surovin do mísy měla léty dokonale nacvičené v oku. Ale vánoční cukroví či jiné dobroty vážila poctivě.
Postup jsem nezměnila, je autentický.
