O kvásku a jiných radostech
Vítězslav Nezval:
Podzime, podzime,
už zas nosíš deště,
pěkně tě prosíme,
počkej týden ještě…
Déšť mi nevadí. Mám ráda všechna roční období. Na podzim nastává po létě jisté zklidnění; je i krásně teple zabarvený. Přináší mi moje oblíbené zemité barvy a vůně. Dozrává další ovoce, které miluji. Jablka. A taky jsem se v září narodila…
Pokračovat ve čtení „Jablíčka s vůní podzimu“
S kávou a s koláčky se mi roztrhl pytel…
Jednou v krému, jindy v polevě, ale ještě ne v kynutém těstě… Co s tím? Už ano!
Pokračovat ve čtení „Kávové koláčky s tanzhongem“
Kávová příchuť je něco, co máme všeobecně všichni rádi. Někteří velmi rádi. Třeba já…
Pokračovat ve čtení „Coffee buns alias Roti Boy“
Aranygaluska. Nebo také zlaté buchtičky. Dobrota všech dobrot s ořechy a vanilkovým krémem. Dalo by se říci, že luxusní verze dukátových buchtiček.
Původem je to židovské maďarské pečivo, které se dostalo s přistěhovalci až do Ameriky. Zde se časem ujalo pod názvem monkey bread, opičí chléb.
A již značně ošizené…
Ráda o věcech něco vím…
Tak tedy – jak je to s tím opičím chlebem?
Termín opičí chléb pochází ze skutečnosti, že pečivo je neseno k ústům pomocí prstů, čili i člověk může pojídat stejně jako jeho prapředek opice.
Původní název zní aranygaluska a doslovně znamená „zlatá haluška, buchtička“, která se namáčela kdysi velmi dávno pouze do zlatavého másla.
Dohledatelné – v roce 1880 byl dezert zmíněn v maďarské literatuře. Maďarští Židé si ho přinesli s sebou, když emigrovali do Ameriky. Do zdejších maďarských pekáren začali zavádět a prodávat tuto sladkou dobrotu ve větším až kolem roku 1950.
Máslový koláč je moc dobrý zákusek. Moc dobrý je slabé slovo. Famózní! Nevydržíte si neukrojit ještě teplý. Na to vsadím krk.
Lehce zkaramelizovaný cukr s mandlemi, celý koláč prostoupený máslem… Něco neuvěřitelně jednoduchého a neuvěřitelně dobrého! Absolutně žádná dieta. Naopak. A velmi sladký.
Recepis na koláč na plech pochází z rakouské strany mojí rodiny – Dolezal a Gotthard. Proto na památku ten název.
Existuje nespočet variant, asi jako na všechno, co nemá registrovanou echt značku.
Bylo, nebylo…
Ne, nebudu psát pohádku. Jen to může jako pohádka znít. Ne vždy je přicházející stáří nudné nebo dokonce smutné. Může být tím nejlepším, co vás kdy potkalo.
Pokračovat ve čtení „Elegantní kulaté buchty“
Koláč, který se podaří naprosto všem…
Chlejst na plech – název jsem zaslechla od ženy jednoho kamaráda pekaře.
Litý koláč je vlastně taková kynutá bublanina, doma jsme jí říkali táč – nejvíce pečený koláč mého dětství. Je tak jednoduchý, že se ho vůbec nemusíte bát! Nemůžete pokazit hustotu těsta, je řídké, nic nevyvalujete, jen mísu podržíte nad nádobou, ve které chcete péct, nakloníte, vylejete…
A je to!
Nejčastěji se poklade ještě ovocem. Ale pekli jsme doma koláč jen tak, upečený se pocukroval anebo na talířku polil šťávou.
Těsto ideál – na všechno možné. Tu představu máme samozřejmě každý jinou, ale myslím si, že tohle je dobré univerzum i na koláče, buchty, štrúdly, šneky. Když vynecháte cukr, klidně na slané pečivo.
No a i na ty o trochu méně slané makovky pro nesoliče…
Kirschkranz…
Česky třešňový věnec. Další dobrý koláč z Rakouska od tedy Rózi. Její původní recept na těsto nemám, použila jsem jiné kynuté, do kterého jsem přidala crème fraîche. To je zakysaná, velmi tučná smetana, méně kyselá než ta naše běžná. Pokud neseženete, dala by se v receptu nahradit 16 % zakysanou smetanou + 40 g másla. To by tak odpovídalo celkově množství tuku, které se dostane z crème fraîche do těsta – 72 g.
Pokračovat ve čtení „Kirschkranz“