O kvásku a jiných radostech
Tento recept na delikátní jemné pečivo pochází ze stránek Wild Yest. Nikdy bych se snad na ně nepodívala, kdyby jeden skvělý pekař Aleš Hainz nezveřejnil recepis inspirovaný právě zde.
Já jsem jako preferment (kvásek) použila pouze tuhý kvas lievito madre. A vše v receptuře částečně či více upravila, tedy přizpůsobila na těsto zcela bez droždí.
Pokračovat ve čtení „Gibassier – sladký list“
Hody, hody, doprovody…
Týden před Velikonocemi je modré pondělí, šedivé úterý a škaredá středa – tyto dny nemají žádné tradiční pečivo. To až Zelený čtvrtek a Velký pátek se uctívaly zvláštním pečivem zvaným jidáše (jidášky). Mají připomínat provaz, na kterém se Jidáš oběsil.
Pokračovat ve čtení „Máslové jidáše s tuhým kvasem“
Tak se tak neustále někam dál propékám a mám z toho fakt neuvěřitelnou radost. A zároveň poznávám nové lidi.
Tomáše Kroulíka a Aleše Heinze jsem poznala na Pecnu – občas utrousili nějakou poznámku, zároveň velmi vtipnou. A to já miluju – určitou nadsázku. „Pan kečup“ (Aleš) mi utkvěl v hlavě.
Pokračovat ve čtení „Třibřichy – kurzy pečení chleba a kynutého sladkého pečiva“
Toužila jsem po brioškách s „hlavou“, která se vytrhne ještě teplá z bochánku …
Se zavřenýma očima polykáte jemnou peřinku vonící máslem a napadají vás najednou slova (ač francouzsky vůbec neumíte) jako excellent, exclusif brioche.
Koláče se u nás vždycky pekly jen s droždím – myslím, že by maminku péci s kvasem nenapadlo ani ve snu. A ty její byly nepřekonatelné. Viz zde Fandiny koláče.
To je v pořádku. Droždí není jedovaté a kynutá těsta s ním jsou velmi lahodná. Vymyslela jsem svoje kvasové – Liduščiny, na vaše přání. Zde je použité lievito madre (LM). A název podle toho, jak jsem pro maminku byla vždy – Liduška…
S knihou Upečeno s láskou prožívám zajímavý a krásný kus života.
Když jsem psala texty, myslela jsem na vás neznámé lidi, kteří se budete chtít naučit péci chleba nebo obohatit svoje pekařské znalosti a dovednosti. Snažila jsem se psát tak, abyste všichni porozuměli a cítili i velikou radost a lásku, kterou mi tato činnost přináší a může přinést i vám.
A příběhy mých receptů aby vyloudily na vašich tvářích úsměv.
Obyčejný, jednoduchý, a přitom výtečný koláč!
Jednu dobu jsem ho pekla neustále a vozila synovi Ondrovi na posádku k „paragánům“ do Pardubic. Byl jedním z posledních mladých mužů, kteří měli ještě povinnou základní vojenskou službu.
Ani jsem netušila, jak máme blízko rodinný mlýn Korunka. Vlastně první kontakt byl mlýn versus já – líbila se jim moje fotka chleba na instagramu. Jsem člověk velmi zvídavý – ihned jsem firmu vygůglila. A zjistila, že to je od nás coby dup. Peču velmi často z předměřické mouky, jsem spokojená, ale chtěla jsem už nějakou dobu vyzkoušet jinou. A proč ne tuto, že?
Téměř všechna velikonoční jídla obsahovala vejce a používalo se jich hodně. Jsou základem i mazance, který je u nás nejstarším doloženým velikonočním pečivem. Nebýval však vždycky sladký, původně se dělal ze sýra a z vajec, někdy z tvarohu, později se plnil uzeným masem či slaninou. Teprve od konce 18. století se pekly mazance ze sladkého těsta s rozinkami.
Jidáše jsou sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Podle lidových tradic by se měly upéct i rovnou sníst na Zelený čtvrtek. Věřilo se, že kdo sní jidáše za svítání, bude se těšit pevnému zdraví.
Jidáše jsou sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Podle lidových tradic by se měly upéct i rovnou sníst na Zelený čtvrtek. Věřilo se, že kdo sní jidáše za svítání, bude se těšit pevnému zdraví.
Svým tvarem mají připomínat svinutý provaz, na němž se oběsil apoštol Jidáš poté, co svým polibkem zradil Ježíše a zapříčinil tak jeho zatčení a následně smrt. Zavinutý tvar jidášů spolu s medem, kterým se ještě horké po vytažení z trouby mají potírat, symbolizují plodnost a hojnost – tradiční charakteristiky jara.
